Rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20.06.1961, sp. zn.
Datum: 20.06.1961 Nejvyšší soud ČSSR
Datum: 20.06.1961 Nejvyšší soud ČSSR
Datum: 17.02.1961 Sp. zn.: 7 Tz 162/60 Nejvyšší soud ČSSR
Datum: 27.09.1960 Sp. zn.: 8 Tz 10/60 Nejvyšší soud ČSSR
Datum: 17.02.1960 Sp. zn.: 1 Tz 60/59 Nejvyšší soud ČSR
Datum: 29.09.1959 Sp. zn.: 7 Tz 70/59 Nejvyšší soud ČSR
Podla § 138 ods. 2 tr. por. so zretelom k § 2 ods. 8 tr. por. súd v dôvodoch rozsudku musí vždy uviesť, na základe ktorých dôkazov prišiel k skutkovým zisteniam, musí vykonané dokazovanie hodnotiť, musí uviesť, prečo neuveril určitým tvrdeniam buď obžalovaného, alebo svedkom, musí hodnotiť obhajobu obžalovaného a na základe týchto úvah potom dojsť ku konečnému záveru čo do viny obžalovaného v smere vznesenej obžaloby. Okrem toho súd musí v dôvodoch rozsudku rozviesť aj svoje právne stanovisko vo veci a uviesť, prečo videl v konaní obžalovaného naplnené zákonné znaky určitého trestného činu a uviesť svoje úvahy, ktorými sa riadil pri uložení ako hlavného, tak vedlajšieho trestu.
Datum: 21.05.1959 Sp. zn.: 9 To 357/59 Krajský soud v Praze
Řidiče, který má účast na dopravní nehodě, pokud se bezohledně vzdálí z místa nehody aniž poskytne potřebnou pomoc osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví (§ 228 tr. zák.), nutno zpravidla postihovat přísnými nepodmíněnými tresty odnětí svobody a vedlejšími tresty zejména trestem zákazu činnosti - řízení motorových vozidel.
Ztrátu čestných práv občanských (§§ 43, 44 tr. zák.) nelze uložit i když trest odnětí svobody převyšuje dva roky, pokud byl uložen za nedbalostní trestný čin, byť byl spáchán v souběhu s úmyslným trestným činem na který zákon stanoví horní hranici trestní sazby do dvou roků.