Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Byl-li pracovník v kalendářním roce před vznikem nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu či nemoci z povolání nebo při uznání plné (částečné) invalidity zaměstnán postupně u více organizací, nezjišťuje se jeho průměrný výdělek před vznikem škody ze součtů průměrných výdělků dosahovaných u těchto organizací, nýbrž rozhodným obdobím je tu jen doba od vzniku pracovního poměru, za jehož trvání nárok pracovníka vznikl, /1/ a výdělek v něm dosažený.

Došlo-li k pracovnímu úrazu pracovníka při práci se strojem, který pro své nedostatky po stránce bezp. práce neměl být vůbec v provozu, došlo na straně organizace k porušení zákl. předpisů o bezp. a ochraně zdraví při práci. V takovém případě by bylo v rozporu s výchovným posláním ust. § 191 odst. 2 písm. a) zák. práce, mohla-li by se organizace, zprostit své odpovědnosti za pracovní úraz. V případě práce pracovníka se strojem, který mohl být ponechán v provozu jen za dodržování zvláštních pravidel prac. postupu po stránce bezp. práce, patří k řádnému seznámení pracovníka s předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci kromě seznámení pracovníka s běžnými předpisy nebo pokyny také seznámení s těmito zvláštními pravidly prac. postupu s takovým strojem, z něhož by pracovníku byla zřejmá rizikovost této práce (např. seznámení s tím, že odlišný pracovní postup u listu je vyvolán skutečností, že lis není seřízen k dvouručnímu spouštění).

K některým ustanovením zákoníku práce změněným nebo doplněným ustanoveními zákona č. 20/1975 Sb.

Pro posouzení důvodnosti nároku pracovníka na náhradu škody z prac. úrazu, uplatněného v občanském soudním řízení, není rozhodné, že podle rozhodnutí posudkové komise soc. zabezpečení u žadatele o důchod šlo nebo nešlo o invaliditu při pracovním úrazu, ani to, že podle rozhodnutí orgánu soc. zabezpečení byl nebo nebyl přiznán invalidní důchod při pracovním úrazu. Má-li soud na podkladě jím provedeného dokazování za to, že u poškozeného jde o invaliditu při pracovním úrazu, třebaže mu byl rozhodnutím orgánu soc. zabez. přiznán invalidní důchod jen ve výši podle ust. § 23 zákona č. 101/1964 Sb. 1), postupuje podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Pokud ovšem ani pak k přiznání invalidního důchodu při pracovním úrazu nedojde, rozhodne soud v řízení o náhradu škody z pracovního úrazu o povinnosti žalované organizace zaplatit náhradu za ztrátu na výdělku poškozeného.

K uplatňování ustanovení zákoníku práce o odpovědnosti organizace za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (§ 194 zák. práce) a náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (§ 195 zák. práce) jsou samostatnými dílčími nároky na náhradu škody při pracovních úrazech (nemocích z povolání). Skutečnost, že invalidita pracovníka navazuje bezprostředně na dobu pracovní neschopnosti pracovníka, nemá vliv na samostatnou povahu těchto nároků.

Jestliže nebyly splněny podmínky odpovědnosti organizace za škodu na odložených věcech pracovníka podle ustanovení § 204 zák. práce, je třeba posoudit odpovědnost organizace ještě podle ustanovení § 187 zák. práce. V ustanovení § 187 odst. 1 zák. práce jde o škodu, která vznikla pracovníkovi při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním a která vznikla porušením právní povinnosti nebo úmyslným jednáním, jež sice není v rozporu s právní normou, ale je v rozporu s pravidly socialistického soužití. Nerozhoduje, zda k protiprávnosti došlo zaviněným jednáním anebo bez zavinění; nerozhoduje také, zda právní povinnost porušil pracovník organizace nebo jiná osoba anebo jiná organizace. V případech uvedených v ustanovení § 187 odst. 2 zák. práce nezáleží na tom, při jaké činnosti vznikla poškozenému škoda. Rozhodné však je, z jakého jednání organizace nebo pracovníků, kteří jednají jejím jménem, vznikla pracovníkovi škoda.