Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Rozdíl mezi trestným činem příživnictví podle § 203 tr. zák. a přečinem příživnictví podle § 10 zák. č. 150/1969 Sb. netkví jen v rozdílném stupni jejich nebezpečnosti pro společnost, nýbrž především i v rozdílnosti formálních znaků jejich skutkových podstat, když k naplnění skutkové podstaty příživnictví podle § 203 tr. zák. se na rozdíl od přečinu příživnictví podle § 10 zák. č. 150/1969 Sb. také vyžaduje, aby se pachatel soustavně vyhýbal poctivé práci. Nemůže-li pachatel, který se vážně uchází o práci u více organizací, práci dostat, nelze mít za to, že se poctivé práci vyhýbá. Opatřuje-li si pachatel, který je bez své viny bez prostředků, prostředky k životu půjčkou, na úvěr nebo za slib přiměřené protináhrady, nelze mít za to, že si je opatřuje nekalým způsobem.

I. Pre trestnosť prečinu, s výnimkou prečinu podľa § 3 ods. 1 zákona č. 150/1969 Zb., sa vyžaduje úmyselné zavinenie. Otázky zavinenia u prečinov sa posudzujú podľa ustanovení § 4 až 6 Tr. zák.

II. Záver o zavinení páchateľa musí byť vždy preukázaný výsledkami dokazovania a musí z nich logicky vyplynúť.

Přibrání konzultanta ustanoveným znalcem k posuzování dílčích otázek posudku (§ 10 odst. 2, § 18 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb.) znamená společné projednání těchto otázek znalcem s další osobou, která má přibližně stejnou odbornou úroveň jako ustanovený znalec. Součinnost konzultanta se znalcem při vypracování posudku není přípravnou prací ve smyslu ustanovení § 24 odst. 3 vyhl. č. 37/1967 Sb. Nelze proto při posuzování výše nákladů účtovaných znalcem, spojených s přibráním konzultanta, vycházet z odměny za přípravné práce ve smyslu ustanovení § 23 vyhlášky č. 37/1967 Sb.

V případech, kdy při úmyslném útoku na zdraví provedeném ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2, § 221 odst. 1 tr. zák. je způsobena z nedbalosti těžká újma na zdraví nebo smrt (odst. 3 a 4 § 221 tr. zák.), musí být zavinění každého pachatele za tento těžší následek zkoumáno samostatně. Sama okolnost, že úmyslný útok na zdraví byl spáchán ve spolupachatelství, neodůvodňuje ještě závěr, že všichni spolupachatelé odpovídají i za těžší následek uvedený v odst. 3 a 4 § 221 tr. zák. Připustili-li znalci z oboru lékařství možnost tří alternativ, týkajících se příčin zranění poškozeného, je soud povinen po zhodnocení výsledků znalecké expertizy v souhrnu s ostatními provedenými důkazy rozhodnout, která z uvedených alternativ je v souladu s provedenými důkazy. Za tím účelem je soud povinen provést všechny dosažitelné důkazy k objasnění příčiny zranění a osoby pachatele.

Při zkoumání zavinění pachatele ve smyslu § 5 písm. a) tr. zák. nestačí pouhé zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ale nutno zjišťovat všechny skutečnosti, z nichž by bylo možno spolehlivě dovodit, že bez přiměřených důvodů spoléhal, že porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem nezpůsobí. K posouzení přiměřenosti jeho důvodů nutno přistoupit z hlediska zkušeností pachatele a ostatních okolností případu. Skutečnost, že pachatel zakázal poškozenému určité jednání, které mohlo vést k jeho poškození, samo o sobě nestačí k závěru o nevině pachatele.

Zásada objektivní pravdy vyžaduje, aby soud opřel své rozhodnutí o vině a trestu o jednoznačně zjištěná a bezpečně prokázaná fakta, nikoli o pouhou pravděpodobnost. Tam, kde nelze bezpečně určit, která z variant skutkového řešení odpovídá skutečnosti, volí soud tu, která je pro obviněného příznivější. Základním předpokladem trestní odpovědnosti je bezpečné zjištění příčinného působení jednání obviněného na trestním zákonem chráněné společenské vztahy a toho, zda toto jednání nese všechny znaky zavinění ve smyslu § 4 nebo § 5 tr. zák.

Potřebnou pomocí ve smyslu ustanovení § 227 odst. 1 tr. zák. z r. 1950 resp. § 207 tr. zák. je třeba rozumět takovou pomoc, které je zapotřebí k odvrácení nebo snížení nebezpečí smrti ohroženého. Je to zejména první pomoc, kterou účinně mohou a jsou schopni poskytnou ti, kdož jsou na dosah ohroženého. Je proto v případech, kde povaha zranění nenasvědčuje tomu, že převozem mohlo by se zraněnému ještě více na zdraví ublížit, aby odvezl těžce zraněnou osobu ihned k lékaři nebo do nemocnice, když jinou, zejména odbornou pomoc, nelze ihned zraněnému poskytnout, a když takovéto opatření je nezbytně nutné, protože není již jiného východiska. Není-li však známa povaha zranění způsobeného při havárii, nemá být zraněný odvážen autem a lépe je ihned zařídit odvoz sanitním autem, aby nedošlo k dalšímu ublížení na zdraví zraněnému při neodborném převozu.