Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Škodou, ktorú podmienečne prepustený trestným činom spôsobil, rozumie sa len škoda prameniaca práve z trestného činu, pre ktorý bol páchatel odsúdený. Majetková újma vzniklá osobám, ktoré poskytli úplatok, nie je škodou v zmysle ustanovenia § 63 ods. 3 tr. zák (§ 34 ods. 2 tr. zák. 1950) a nie je preto možno ani osobe podmienečne prepustenej uložiť, aby ju nahradil.

Závažnost a povaha trestného činu, pro který byl pachatel odsouzen, mají při rozhodování o podmíněném propuštění význam toliko pro posouzení otázky, zda lze míti skutečně za to, že odsouzený, který měl dobrý pracovní výkon v trestu a vzorně se choval, se tak převychoval, že je důvodná naděje, že povede řádný život pracujícího člověka. V žádném případě nelze přihlížet k trestnému činu odsouzeného izolovaně. Jak chování odsouzeného před spácháním trestného činu, tak jeho chování projevivší se spáchaným činem, stejně jako jeho chování ve výkonu trestu, jsou okolnosti, které ve vzájemné souvislosti jsou důležité pro posouzení otázky zda povede řádný život pracujícího člověka.

Ustanovení § 64 odst. 3 tr. zák. nevyžaduje, aby rozhodnutí podle § 64 odst. 1 tr. zák., jímž soud vyslovil, že se vykonává zbytek trestu u podmíněně propuštěného (nebo odsouzeného, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti) bylo učiněno pravomocně do roka od uplynutí zkušební doby, aby neplatila zákonná právní domněnka, že trest byl vykonán dnem, když došlo k podmíněnému propuštění (nebo kdy nabylo právní moci rozhodnutí, že se podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti). Důvodem pro ponechání podmíněného propuštění v platnosti nemohou být ani tíživé vyživovací povinnosti stěžovatelky, zejména, když jedním z trestných činů, pro které byl ve zkušební době odsouzen, byl právě trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák., spáchaný tím, že na výživné svých nezletilých dětí vůbec nic neplatil a že exekučnímu vymáhání výživného se vyhýbal neustálým měněním zaměstnání i pobytu.

K postupu soudu při nabídce záruky společenské organizace za pachatele trestného činu větší (vysoké) nebezpečnosti pro společnost. 

Způsobí-li podnapilý řidič riskantní jízdou těžké zranění a z místa nehody ujede, jde o hrubé narušení společenských vztahů a tudíž o trestné činy vysoké nebezpečnosti pro společnost, jež nutno postihnout přísnými nepodmíněnými tresty. 

Okolnosti týkající se osoby obžalovaného jsou pouze jedním z hledisek rozhodných pro ukládání trestu.

Příslušný k rozhodnutí podle § 332 odst. 1 tr. ř. o tom, zda se podmíněně propuštěný osvědčil, je se zřetelem k § 333 odst. 1 tr. ř. krajský soud, v jehož obvodu je útvar NZ, z něhož byl odsouzený za účinnosti tr. ř. z r. 1956 před novou územní organizací podmíněně propuštěn.

Základní organizace ROH může vzhledem k dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém odsouzený žije a pracuje, podat za odsouzeného žádost o udělení milosti, má-li za to, že účelu trestu bude dosaženo i bez jeho výkonu, popřípadě bez výkonu jeho zbytku. (Usn. předsednictva ÚRO z 30. 1. 1962.) Společenská organizace nemůže však nabídnout záruku za odsouzeného v řízení, v němž soud rozhoduje o nařízení zbytku neodpykaného trestu. Skutečnost, že odsouzený byl po určitou dobu v ochranném léčení, nemá vliv na délku zbytku trestu odnětí svobody, který si má po podmíněném propuštění odpykat, protože nesplnil podmínky stanovené při podmíněném propuštění.

K závěru, že odsouzený nevedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka nestačí sama o sobě skutečnost, že se podmíněně propuštěný dopustil ve zkušební době méně závažného trestného činu, za který mu s přihlédnutím k jeho jinak řádnému životu pracujícího člověka byl uložen podmíněný trest odnětí svobody, později rozhodnutím presidenta republiky ze dne 1. prosince 1957 o amnestii prominutý s účinkem, že se na pachatele hledí, jakoby nebyl odsouzen.