Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Ustanovení § 61 odst. 2 tr. zák. sleduje to, aby dosažený stupeň nápravy byl posuzován nejen podle chování odsouzeného a jeho poměru k práci ve výkonu trestu, ale též se zřetelem k tomu, zda se odsouzený zbavil všech záporných vlastností a sklonů, které vedly k trestnému činu, pro nějž byl odsouzen, a zda se podmínkám a požadavkům výkonu trestu nepřizpůsobil jen formálně. Závažnost spáchaného trestného činu, stejně jako skutečnost, do které nápravně výchovné skupiny je odsouzený zařazen, je nutno hodnotit v souvislosti s otázkou, zda vzorné chování odsouzeného ve výkonu trestu a jeho poměr k práci, který se jeví jako poctivý, je výrazem jeho skutečného polepšení, a zda tedy je možno od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život pracujícího člověka. Proto je nutno při hodnocení závažnosti trestného činu ve smyslu § 61 odst. 2 tr. zák. vycházet obdobně z kritérií uvedených v ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák., a to v rozsahu potřebném pro účely podmíněného propuštění.

Náčelník nápravně výchovného ústavu je stranou v řízení o podmíněném propuštění, jen když podal návrh na podmíněné propuštění odsouzeného. Toto jeho postavení strany v uvedeném řízení končí pravomocným rozhodnutím o podmíněném propuštění. V řízení o tom, zda se podmíněně propuštěný osvědčil nebo zda se vykoná zbytek trestu, nemá náčelník nápravně výchovného ústavu postavení strany.

Rozhodne-li soud v řízení podle § 64 odst. 1 tr. zák., že se na podmíněně propuštěném vykoná zbytek trestu odnětí svobody, nerozhoduje současně o způsobu jeho výkonu podle § 39a tr. zák., bylo-li rozhodnuto způsobu výkonu trestu odnětí svobody již v původním rozsudku.

Ak súd rozhoduje, že sa vykoná zvyšok trestu, z ktorého bol odsúdený podmienečne prepustený, nerozhoduje zároveň o zaradení odsúdeného do nápravnovýchovnej skupiny, kedže už bolo o tom rozhodnuté pri uložení trestu odsudzujúcim rozsudkom alebo uznesením o zmene spôsobu výkonu trestu podla § 324 tr. por. Zvyšok trestu odňatia slobody sa teda začne vykonávať v tej nápravnovýchovnej skupine, v ktorej bol odsúdený naposled pred podmienečným prepustením. Ak došlo k podmienečnému prepusteniu odsúdeného eště pred účinnosťou zák. č. 56/1965, tedy eště v dobe, kedy nebola podla § 30a tr. zák. príslušná nápravnovýchovná skupina určená rozsudkom, rozhodne príslušný súd podla analógie § 60 ods. 5 tr. zák. o spôsobe jeho výkonu zároveň s rozhodnutím, že sa zvyšok trestu vykoná.

K posuzování předpokladů pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

Při zkoumání podmínek pro zahlazení odsouzení podle § 69 odst. 1 tr. zák. lze mít u podmíněně propuštěného za to, že začala běžet lhůta pro zahlazení dnem, kdy byl podmíněně propuštěn, až tehdy, když soud vyslovil, že se odsouzený osvědčil, příp. až po roce od uplynutí zkušební doby, neučinil-li soud bez viny odsouzeného do této doby rozhodnutí podle § 64 odst. 1 tr. zák. Totéž platí i pro případ, že o zahlazení odsouzení před uplynutím doby uvedené v § 69 odst. 1 tr. zák. požádala společenská organizace nebo odsouzený (§ 69 odst. 3 tr. zák.).

K problematice rozhodování o žádosti o podmíněné propuštění z trestu odnětí svobody (§ 331 odst. 1 tr. ř.), podané zákonným zástupcem odsouzeného, který je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům je omezena.