Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Má-li být z podnětu odvolání podaného jen ve prospěch obviněného uložen souhrnný trest odnětí svobody, je pro jeho nejvyšší výměru z hlediska zákazu reformace in peius určující součet trestu uloženého soudem prvního stupně a trestu, který v důsledku uložení trestu souhrnného má být zrušen. Byl-li trest odnětí svobody uložen jako souhrnný, ale nesprávně ve vztahu k jinému trestu, než ke kterému měl být správně uložen, je pro nejvyšší výměru souhrnného trestu z hlediska zákazu reformace in peius určující součet té části nesprávně uloženého trestu souhrnného, o kterou je nesprávně uložený trest souhrnný delší než trest při jeho uložení zrušený, a trestu, který má být při správném uložení souhrnného trestu zrušen. Otázku, zda souhrnný trest není přísnější než tresty uložené dřívějšími rozsudky, které se týkají sbíhajících se trestných činů, je nutno řešit v konkrét. případě po zhodnocení dříve uložených trestů z hlediska jejich druhu a výměry a při zachování zásad platných pro ukládání souPubl.ho trestu.

Důsledky zákazu reformace in peius u odvolání lze odstranit cestou stížnosti pro porušení zákona při splnění podmínek § 266 odst. 2 a § 272 tr. ř. i tehdy, je-li k odvolání podanému jen ve prospěch obviněného napadený rozsudek zrušen a obviněný je odvolacím soudem nebo v novém řízení soudem prvního stupně uznán vinným podle přísnějšího ustanovení zákona a trest je mu uložen v původní výměře v důsledku zákazu reformace in peius ( § 259 odst. 4 a § 264 odst. 2 tr. ř.).

Súd je povinný vyčerpať celý skutok, ktorý je predmetom obžaloby a zaoberať sa všetkými jeho stránkami, ktoré sú právne relevantné. Túto povinnosť má aj odvolací súd. Ustanovenie § 259 odst. 4 Tr. por. o zákaze reformácie in peius sa týka len trestu a nebráni tomu, aby sa v dôsledku odvolania, ktoré bolo podané len v prospech obžalovaného, zmenili skutkové zistenia - pri zachovaní totožnosti skutku (§ 220 odst. 1 Tr. por.) - v neprospech obžalovaného a aby bol obžalovaný prípadne uznaný za vinného i z ťažšieho trestného činu, než z akého bol uznaný vinným rozsudkom súdu prvého stupňa.

Bylo-li odvolání podáno jen ve prospěch obviněného, je uložení dalšího druhu trestu (peněžitého trestu), který napadeným rozsudkem uložen nebyl, porušením zákazu reformace in peius (§ 259 odst. 4 tr. ř.).

K výkladu ust. § 259 odst. 4 tr. ř. (264 odst. 2 tr. ř.) o tzv. zákazu reformace in peius v souvislosti s některými případy ukládání trestu odnětí svobody a trestu nápravného opatření. Nepodmíněný trest odnětí svobody je vždy přísnější než trest nápravného opatření. Přísnější je rovněž nepodmíněný trest odnětí svobody než trest odnětí svobody, jehož výkon je podmíněně odložen, třebas byl uložen v delší výměře. Porušením uvedeného zákazu není ani uložení delšího trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu místo kratšího nepodmíněného trestu odnětí svobody. Přísnějším trestem ve smyslu § 259 odst. 4 tr. ř. je takový trest, který v době jeho uložení zhoršuje postavení obviněného vzhledem k trestu, uloženému soudem prvního stupně před prvním odvoláním. K nejistým budoucím okolnostem, které mohou, ale nemusí modifikovat trest po jeho pravomocném uložení, není možno z hlediska tzv. zákazu reformace in peius přihlížet.

Povinnosť zisťovať objektívnu pravdu, teda postupovať tak, aby bol zistený skutočný stav veci v trestnom konaní, je podla trestného poriadku povinnosťou aj krajského súdu ako súdu odvolacieho. Táto povinnosť platí aj vtedy, keď odvolací súd rozhoduje iba na podklade odvolania obžalovaného a došetrenie veci by bolo v neprospech obžalovaného, lebo zákaz reformácie in peius podla § 264 ods. 2 tr. por. sa vzťahuje iba na trest a to ešte len za predpokladu, že pri došetrení nevyšli najavo také nové skutočnosti, ktoré by mali za následok prísnejšie posúdenie konania obžalovaného.