Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Řidič motorového vozidla může v terénu mimo pozemní komunikace (zák. č. 135/1961 Sb.), tedy např. při práci na poli, uskutečňovat couvání bez pomocníka i v případě, že nemá dostatečný rozhled (srov. § 19 odst. 2 vyhl. č. 100/1975 Sb., o pravidlech silničního provozu). V takovém případě však musí splnit povinnosti uvedené v § 8 odst. 1 vyhlášky Českého úřadu bezpečnosti práce č. 88/1980 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při provozu silničních vozidel. /1/

Jestliže se řidič motorového vozidla nevěnuje plně řízení za situace, kdy jede v souvislé koloně vozidel a ve vzdálenosti od vozidla jedoucího před ním, která není vzhledem k rychlosti vozidel bezpečná, porušuje důležitou povinnost uloženou mu podle zákona ve smyslu § 223 odst. 2 a § 224 odst. 2 tr. zák.

Jestliže člen mysliveckého sdružení zpozoruje za snížené viditelnosti psa, který sedí v nepřehledném terénu, chová se klidně, nehledá ani nepronásleduje zvěř ani se k ní neplíží, musí jej to vést k úvaze, že v blízkosti může být člověk vedoucí psa. Způsobí-li člen Mysliveckého sdružení střelbou za těchto okolností ublížení na zdraví jiné osobě, odpovídá za ně z nevědomé nedbalosti podle § 5 písm. b) tr. zák. Úmyslné zastřelení psa za uvedených okolností, tj. bez splnění podmínek uvedených v § 21 odst. 1 písm. b), odst. 2 zák. č. 23/1962 Sb., o myslivosti, vykazuje podle okolností znaky trestného činu poškozování cizí věci podle § 257 tr. zák., přečinu proti majetku v socialistickém a v osobním vlastnictví podle § 3 odst. 1 písm. d) zák. č. 150/1969 Sb., popřípadě přestupku podle § 19 zák. č. 60/1961 Sb.

Jestliže provozovatel motorového vozidla (§ 6 odst. 2 vyhl. č. 100/1975 Sb., o pravidlech silničního provozu), popřípadě řidič motorového vozidla (§ 3 odst. 2 cit. vyhl.) svěří řízení motorového vozidla osobě, o níž ví, že její schopnost k řízení je snížena v důsledku požití alkoholických nápojů, za okolností, že v důsledku toho může dojít k dopravní nehodě, odpovídá za následky dopravní nehody, ke které došlo proto, že schopnosti osoby, jíž bylo vozidlo svěřeno k řízení, byly sníženy.

K vzťahu medzi trestným činom opustenia dieťaťa v zmysle § 212 tr. zák. a ublíženia na zdraví podla § 224 odst. 1, 2 Tr. zák. Ak matka dieťaťa zanedbá starostlivosť o choré dieťa najmä tým, že nezabezpečí včas lekársku pomoc, ale lieči dieťa sama nesprávnym spôsobom a dieťa v dôsledku toho zomrie, dopúšťa sa trestného činu ublíženia na zdraví podla § 224 odst. 1, 2 Tr. zák. Ak za týchto okolností opustí na kratší čas domácnosť a ponechá choré dieťa bez dozoru a opatery, táto skutočnosť by však sama osebe nemohla vystaviť dieťa nebezpečenstvu ujmy na zdraví alebo smrti, ide len o súčasť konania zakladajúceho znaky trestného činu ublíženia na zdraví podla § 224 Tr. zák., ale nie znaky trestného činu opustenia dieťaťa podla § 212 Tr. zák.

Je-li pachatel stíhán obžalobou proto, že jako řidič motorového vozidla při dopravní nehodě způsobil jinému z nedbalosti újmu na zdraví a potom této osobě neposkytl potřebnou pomoc, jde o dva samostatné skutky. O každém z těchto skutků je nutno rozhodnout samostatným výrokem (§ 220 odst. 1 tr. ř.).

Pre záver, že ide o ublíženie na zdraví v zmysle § 221 odst. 1 Tr. zák., nie je nevyhnutné, aby poškodený bol práceneschopný. Rozhodujúca je povaha ujmy na zdraví, najmä akými príznakmi, ťažkosťami a bolesťami sa prejavuje, v akej intenzite, po aký dlhý čas a do akej miery narušila jeho zaužívaný spôsob života. Okolnosť, že poškodený pri poruche zdravia, ktorá má objektívne povahu ublíženia na zdraví a vyžaduje si i pracovnú neschopnosť, na vlastné riziko prácu vykonáva, nemôže viesť k záveru, že nejde o ublíženie na zdraví podla § 221 odst. 1 Tr. zák.