Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

I když pracovník mohl uplatnit žalobou nárok za zaplacení náhrady mzdy při neplatném převedení na jinou práci, není tím vyloučeno, že má naléhavý právní zájem na určení (§ 80 písm. c/ o. s. ř.), že jeho převedení na jinou práci je neplatný.

Pracovníkovi odměňovanému měsíční mzdou přísluší tato mzda bez ohledu na to, kolik má kalendářní měsíc pracovních dnů. V důsledku svátku mu totiž mzda neuchází nepřísluší tedy takovému pracovníkovi za svátek náhrada mzdy.

Splní-li organizace povinnost uloženou jí v ustanovení § 37 odst. 4 zák. práce, nese pracovník převedený na jinou práci z důvodu ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) zák. práce (jestliže změna zdravotního stavu, která vedla k trvalé ztrátě způsobilosti konat dosavadní práci, není následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání) bez nároku na náhradu případnou újmu záležející v poklesu výdělku (v rozdílu mezi původním výdělkem a výdělkem při jiné práci). Nesplní-li organizace povinnost uloženou jí v ustanovení § 37 odst. 4 zák. práce, nenáleží pracovníkovi náhrada mzdy určená se zřetelem na průměrný výdělek (vypočtený podle § 30, 31 vl. nař. č. 66/1965 Sb.), ale se zřetelem na pravděpodobný výdělek, kterého vy pracovník dosáhl, kdyby vykonával jinou vhodnou práci (ve smyslu § 37 odst. 4 zák. práce).

Ak pracovník nie je schopný (napr. v dôsledku pracovnej neschopnosti, kedy mu prislúcha nemocenské) alebo ochotný konať prácu pridelenú podla pracovnej zmluvy, nemá nárok na poskytnutie náhrady mzdy podla § 61 ods. 1 zák. práce. Náhrada mzdy podla § 61 ods. 2 zák. práce nemá charakter ekvivalentu mzdy, ktorú si pracovník nemohol zarábať v dôsledku toho, že mu organizácia znemožnila konať prácu, ku ktorej sa zaviazal podla pracovnej zmluvy a ku ktorej bol tiež schopný a ochotný, ale má povahu satisfakcie voči pracovníkovi a súčasnej aj sankcie voči organizácii, ktorá bezdôvodne pristúpila k okamžitému zrušeniu pracovného pomeru s pracovníkom. Z hladiska včasnosti uplatnenia nároku podla § 64 zák. práce nie je rozhodujúce, že neskoršie v priebehu konania vymedzil pracovník rozsah svojho nároku tak,a že miesto pôvodne požadovanej náhrady mzdy podla § 61 ods. 1 zák. práce požadoval náhradu mzdy len podla § 61 ods. 2 zák. práce.

Náhrada ve výši průměrného výdělku za dobu odpovídající výpovědní lhůtě, poskytovaná organizací pracovníkovi podle § 3 odst. 1 vyhl. č. 86/1967 Sb., nemá povahu náhrady škody, ale náhrady mzdy; podléhá dani ze mzdy.

Dohoda o mzdovém zařazení pracovníka, sjednaná ve smyslu § 29 odst. 2 zák. práce výslovně nebo konkludentně v pracovní smlouvě, může zahrnovat i stanovení mzdy pevnou částkou v rámci mzdového tarifu s rozpětím nejnižších a nejvyšších sazeb. Jsou-li splněny podmínky pro takové opatření v příslušném mzdovém předpisu, může být i takto sjednaná mzda pracovníka organizací snížena.

Možnost určení hromadné závodní dovolené (§ 10 vyhl. č. 82/1959 Sb.) /1/ se nedotýká obecných zásad pro určování nástupu dovolené, jmenovitě povinnosti organizace přihlédnout při určování nástupu dovolené k oprávněným zájmům pracovníka (§ 9 odst. 1 zák. č. 81/1959 Sb.) /2/. Po dobu hromadné závodní dovolené je organizace povinna zajistit pracovníkovi práci odpovídající jeho pracovní smlouvě (popř. - srov. nyní § 17 odst. 2 vl. nař. č. 66/1965 Sb. - jeho kvalifikaci); neučiní-li tak, je povinna poskytnout mu náhradu ušlé mzdy (§ 1155 o. z. o., § 7 zák. č. 244/1922 Sb., srov. nyní § 17 odst. 2 vl. nař. č. 66/1965 Sb.).