Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Smyslem ustanovení § 214 tr. zák. je to, aby pachatel uhradil dlužné výživné za celé období, pro které je stíhán a pro něž rovněž soud zjišťuje jeho trestní odpovědnost. Ke splnění podmínek účinné lítosti ve smyslu § 214 tr. zák. není nutné, aby pachatel uhradil výživné i za období předcházející (za které nebyl postaven před soud, příp. byl již za ně i odsouzen apod.), ani za období následující, tedy období po sdělení obvinění, neboť takové období je nutno s ohledem na ustanovení § 12 odst. 11 tr. ř. považovat již za další skutek.

Za výživné ve smyslu ustanovení § 213 tr.zák. o trestném činu zanedbání povinné výživy nelze považovat příležitostná plnění v době styku otce s dětmi, která mají povahu dárků či jiných podobných plnění nesměřujících k uspokojování odůvodněných potřeb nezletilých dětí ve smyslu § 96 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.

Odpovědnost za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák. není vyloučena samotnou okolností, že obviněný nevěděl, kde se nachází osoba, které měl platit výživné, jestliže se nesnažil místo jejího pobytu dostupnými prostředky zjistit. Plnění zákonné vyživovací povinnosti totiž nespočívá jen v samotném placení výživného, ale i v tom, že osoba, která je povinna výživné platit, si v takovém případě z vlastní iniciativy zjistí, kde se zdržuje osoba, které má být výživné placeno, pokud je vzhledem k okolnostem toto zjištění pro povinnou osobu dostupné.

K znakům skutkové podstaty trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák.O trestný čin podle § 213 tr.zák. může jít jen při zaviněném neplnění zákonné vyživovací povinnosti nebo vyhýbání se takové povinnosti, které je soustavné a trvá po delší dobu. Zpravidla by mělo jít o dobu šesti měsíců, i když není vyloučeno, že v závislosti na okolnostech případu budou znaky tohoto trestného činu naplněny i při době kratší, která by se však době šesti měsíců měla blížit.

V rámci rozhodování o trestném činu zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák. musí soud při posuzování otázky, v jaké výši byl obviněný schopen plnit vyživovací povinnost, brát zřetel na všechna potřebná hlediska, včetně toho, zda se obviněný bez důležitého důvodu vzdal výhodnějšího zaměstnání nebo nějakého majetkového prospěchu (§ 96 odst. 1 zák. o rod.). Nestačí pouze zjištění, že obviněný je v současné době bez zaměstnání a pobírá jen příslušný příspěvek od státu.

V řízení o trestném činu podle § 213 tr. zák. proti obviněnému otci dětí není matka oprávněna podat stížnosti proti usnesení o zastavení trestního stíhání, neboť tímto rozhodnutím není rozhodnuto o jejích právech a povinnostech a rovněž není osobou, jejíž návrh se v této věci podle zákona výslovně požaduje nebo připouští jako podmínka pro rozhodnutí (§ 142 odst. 1tr.ř.).Proti usnesení o zastavení trestního stíhání podle § 172 tr.ř. není oprávněn podat stížnost poškozený (srov. č. 4/1973 Sb. rozh.tr.), takže ji nemohou podat ani samy děti, které byly zanedbáním povinné výživy poškozeny ve smyslu § 43 odst. 1 tr.ř. Matka dětí proto není oprávněna podat stížnost jejich jménem jako jejich zákonný zástupce (§ 45 odst. 1 tr.ř.).

I.Trvale nepříznivými následky ve smyslu § 214 tr.zák. je třeba rozumět takové následky, které nelze napravit nebo odstranit ani dodatečným zaplacením dlužného výživného, přičemž zpravidla půjde o poškození tělesného nebo duševního zdraví osoby oprávněné, k němuž došlo v důsledku nesplnění vyživovací povinnosti.