Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

K rozhodování soudů ve věcech důchodového zabezpečení.

Prevzatím dieťaťa do starostlivosti nahradzujúcej starost. rodičov (§ 33 ods. 2 zákona č. 101/1964 Zb.) nie je mienené osvojenie dieťaťa. Na splnenie podmienky podla ust. § 33 ods. 2 zákona č. 101/1964 Zb. nie je predpokladom súdne rozhodnutie o zverení dieťaťa do výchovy iného občana (§ 45 ods. 1 Zák. o rod.) postačuje aj faktický výkon starostl. o dieťa, a to za predpokladu, že táto starostlivosť nahradzuje starostlivosť rodičov. Neplnenie vyživovacej povinnosti rodičmi nestačí na priznanie nároku na sirotský dôchodok. Ak ďalšie trvanie nároku na sirotský dôchodok je podmienené nemožnosťou rodičov zabezpečiť výživu dieťaťa. Z hladiska splnenia podmienok ust. § 33 ods. 2 zákona č. 101/1964 Zb. je rozhodujúca doba, kedy osoba, na ktorú bolo dieťa výživou prevážne odkázané, zomrela. Nositelom nároku na sirotský dôchodok je samo dieťa, a pokial toto nemá spôsobilosť vlastnými úkonmi nadobúdať práva, musí ho v konaní zastupovať zákonný zástupca.

Jestliže bylo nezletilé dítě umístěno v ústavní výchově předběžným opatřením soudu, které bylo později nahrazeno rozhodnutím, podle něhož dítě zůstalo ve výchově matky, je trěba, aby ve smyslu ustanovení § 103 zák. o rod. bylo rozhodnuto také o rozsahu vyživovací povinnosti rodičů a v tomto rámci o výši ošetřovného za bodu, po kterou toto umístění v ústavní výchově trvalo.

Rozhodnutí soudu, kterým byla nařízena ústavní výchova (§ 45 odst. 2 zák. o rod.), není vyčerpáno tím, že dítě bylo dodáno do ústavu. Není proto vyloučeno, aby na základě tohoto rozhodnutí zakročil soud v případě, že se dítě neoprávněně z ústavní péče dostane. Opatření soudu podle ustanovení § 272 a § 273 o. s. ř. budou přicházet v úvahu pouze tehdy, jestliže ústav, jehož povinností je zajišťovat, aby výchova dítěte nebyla ničím narušována, nedosáhl vlastními prostředky navrácení dítěte.

Nezhoda medzi rodičmi v tom, či niektorý z nich môže podať na príslušnom správnom orgáne žiadosť o povolenie na vysťahovanie maloletého dieťaťa z ČSSR, je nepochybne nezhodou o podstatnej veci pri výkone rodičovských práv a povinností (§ 49 Zák. o rod.). Súd starostlivosti o maloleté deti posúdi predpoklady pre to, či možno rodičovi dať súhlas na podanie žiadosti o povolenie vysťahovania maloletého dieťaťa do cudziny. V konaní o udelenie súhlasu na podanie tejto žiadosti nerieši však otázku, ktorý z rodičov má lepšie schopnosti a možnosti dieťa vychovávať. Iba hodnotí, aké dôsledky na ďalší vývoj dieťaťa by malo prípadné vysťahovanie z hladiska záujmov dieťaťa v súlade so záujmami spoločnosti, z hladiska výkonu práv a povinností rodičov a z hladiska vzťahov medzi rodičmi a deťmi.

Rozhodnutí omezující práva matky v dispozici s majetkem nezletilých dětí (např. formou vinkulace vkladů) je vlastně rozhodnutím o omezení rodičovských práv matky takové rozhodnutí může být vydáno toliko v řádně zahájeném řízení a pouze senátem. /1/

Jen zájem na odpovědném provedení důkazu znalcem z oboru pedopsychologie neodůvodňuje, aby bylo v rámci řízení o návrhu na změnu výchovy nezletilého dítěte rozhodnuto, že se nezletilé dítě svěřuje na určitou dobu (např. tří měsíců)