Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 24.04.1969, sp. zn. 5 Co 134/69, ECLI:CZ:KSBR:1969:5.CO.134.1969.1

Rozsudkem okresního soudu v Kroměříži z 19. 5. 1966 byl nezletilý V. K., nar. 8. 9. 1963, svěřen do výchovy matky; otci bylo uloženo, aby přispíval na výchovu nezletilého částkou 300,- Kčs měsíčně.

Dne 16. 5. 1968 podal otec návrh na zahájení řízení o výchově a výživě nezletilého, jímž se domáhal především toho, aby byl sám pověřen výchovou nezletilého; k tomu uváděl, že matka nedohlíží na nezletilého a nepečuje dostatečně o jeho hmotné potřeby. Opatrovník nezletilého doporučoval, aby byl nezletilý svěřen nejprve do výchovy otce na určitou dobu („na zkoušku“) v zájmu spolehlivého posouzení vlivu výchovného prostředí u otce na nezletilého.

Okresní soud v Kroměříži svěřil nezletilého rozsudkem z 28. 1. 1969 do výchovy otce na dobu tří měsíců s tím, že se nezletilý vrátí po uplynutí této doby k matce a podrobí vyšetření znalcem z oboru pedopsychologie, aby mohlo být odpovědně rozhodnuto o návrhu otce na změnu výchovného prostředí nezletilého.

Matka namítala v odvolání, že nebyly zjištěny nedostatky ve výchově nezletilého u ní, že otec neplnil dobrovolně ani vyživovací povinnost k nezletilému a nestýkal se s nezletilým od doby rozvodu manželství rodičů; vyslovila obavu, že by otec využíval tříměsíčního pobytu nezletilého u sebe k jeho nevhodnému ovlivňování.

Krajský soud v Brně zrušil usnesením z 24. 4. 1969 rozsudek soudu prvního stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Z odůvodnění:

Podle § 50 odst. 2, § 28 zák. o rod. může soud i bez návrhu změnit rozhodnutí o výkonu rodičovských práv a povinností, změní-li se poměry. Vzhledem k tomu šlo jmenovitě o posouzení, zda od doby dřívějšího rozhodování soudu o výchově a výživě nezletilého nastala změna v tom směru, že matka není nadále schopna zabezpečovat řádnou výchovu nezletilého, zatímco otec je k tomu připraven. Před rozhodnutím o návrhu otce, aby byl sám pověřen výchovou nezletilého, mohl soud prvního stupně předběžně upravit poměry nezletilého i tak, že by uložil matce, aby předala nezletilého do péče otce, popř. jiné osoby ( § 76 odst. 1 písm. b) o. s. ř.), ovšem toliko za předpokladu, že by se ukázalo jako nezbytné, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků ( § 74 odst. 1 o. s. ř.). Tak by tomu bylo např. tehdy, kdyby další pobyt u matky ohrožoval nezletilého a kdyby zájem na všestranně prospěšném vývoji nezletilého vyžadoval neprodlené opatření; z tohoto hlediska však soud prvního stupně vůbec neuvažoval a takto své rozhodnutí neodůvodňoval.

Jen poukaz na to, že je třeba vytvořit znalci příznivé podmínky pro objasnění vlivu výchovného prostředí u otce na nezletilého a pro umožnění náležitého provedení důkazu znalcem z oboru pedopsychologie, nestačí k odůvodnění rozhodnutí, jímž by byl nezletilý svěřován v rámci řízení o návrhu otce na změnu výchovného prostředí na určitou dobu „na zkoušku“ do výchovy otce.

Z toho plyne, že bylo úkolem soudu prvního stupně, aby rozhodl o tom, zda jsou důvody k event. změně dřívějšího rozhodnutí o výchově a výživě nezletilého či nikoli (tj. zda nastala změna v možnosti i schopnosti rodičů zajistit řádnou výchovu nezletilého tak, aby z něho vyrůstal zdravý a uvědomělý občan socialistické společnosti); k takovému rozhodnutí nebylo třeba, aby byl narušován ustálený vývoj nezletilého jeho předběžným a dočasným svěřováním do výchovy otce s tím, že se pak vrátí k matce a podrobí vyšetření, aby mohlo být odpovědně rozhodnuto o návrhu otce na změnu výchovného prostředí nezletilého.

Veden těmito důvody zrušil krajský soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. a vrátil mu věc k dalšímu řízení.