Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

K zachování totožnosti skutku postačí totožnost jednání nebo totožnost následku. Je-li obviněný stíhán proto, že se zmocnil cizí věci krádeží, popř. loupeží, je zachována totožnost následku, jestliže se zjistí, že se věci sám nezmocnil, ale že tuto věc, odcizenou, popř. uloupenou jinou osobou nebo to, co bylo za tuto věc získáno, na sebe převedl, tedy že se nedopustil trestného činu krádeže, popř. loupeže, ale trestného činu podílnictví. Naopak, je-li obviněný stíhán proto, že převedl na sebe věc, kterou odcizila jiná osoba, je zachována totožnost následku a tím i totožnost skutku, jestliže se zjistí, že obviněný věc na sebe nepřevedl, ale sám ji odcizili, tedy že nespáchal trestný čin podílnictví, ale trestný čin krádeže (popř. loupeže).

Pri pokračujúcom, trvajúcom, hromadnom a sústavne páchanom trestnom čine alebo prečine je hranicou, ktorou sa pretrhuje totožnosť skutku, vyhlásenie odsudzujúceho rozsudku súdu prvého stupňa (§ 35 odst. 2 Tr. zák.), ktorý sa musí stať právoplatným. Hoci páchatel po vyhlásení odsudzujúceho rozsudku naďalej plynule pokračuje v páchaní takéhoto trestného činu (prečinu), treba túto časť trestnej činnosti považovať za nový skutok, ktorý zakladá nový trestný čin (prečin). To znamená, že ak je podaná obžaloba za takýto trestný čin alebo návrh na potrestanie za takýto prečin, spáchaný sčasti pred a sčasti po vyhlásení predchádzajúceho odsudzujúceho rozsudku, treba trestné stíhanie za skutok spáchaný pred vyhlásením predchádzajúceho odsudzujúceho rozsudku zastaviť z príčiny uvedenej v § 11 odst. 1 písm. f) Tr. por. a meritórne rozhodnúť len o časti trestnej činnosti spáchanej po vyhlásení predchádzajúceho odsudzujúceho rozsudku.

Při pokračování v trestné činnosti, při trestných činech a přečinech hromadných, trvajících a takových, jejichž znakem je soustavnost páchání, se nich nemění na totožnosti skutku, jestliže na rozdíl od jejich časového vymezení v obžalobě (návrhu na potrestání) se stíhané protiprávní jednání zkrátí, prodlouží nebo posune. Trvání trestných činů a přečinů tohoto druhu končí vyhlášením odsuzujícího rozsudku a u trestního příkazu dnem doručení trestního příkazu, pokud trestná činnost neskončila dříve. Tak je tomu i v případech, že odsuzující rozsudek byl cestou řádného nebo mimořádného opravného prostředku později zrušen. Stejná zásada platí v případě zrušení trestního příkazu, přičemž rozhodným dnem je den doručení trestního příkazu, protože tímto dnem nastávají účinky vyhlášení odsuzujícího rozsudku. Není-li v době návrhu na potrestání a na vydání trestního příkazu jisté, zda trestná činnost ještě netrvá, nelze vydat trestní příkaz a je nutné věc projednat v hlavním líčení.

K rozlišovaniu pojmov skutok a trestný čin. K problematike totožnosti skutku.

Súd je povinný vyčerpať celý skutok, ktorý je predmetom obžaloby a zaoberať sa všetkými jeho stránkami, ktoré sú právne relevantné. Túto povinnosť má aj odvolací súd. Ustanovenie § 259 odst. 4 Tr. por. o zákaze reformácie in peius sa týka len trestu a nebráni tomu, aby sa v dôsledku odvolania, ktoré bolo podané len v prospech obžalovaného, zmenili skutkové zistenia - pri zachovaní totožnosti skutku (§ 220 odst. 1 Tr. por.) - v neprospech obžalovaného a aby bol obžalovaný prípadne uznaný za vinného i z ťažšieho trestného činu, než z akého bol uznaný vinným rozsudkom súdu prvého stupňa.

O totožný skutek jde i tehdy, když se při různosti následků shoduje jednání alespoň s částí jednání, pro které byl již pachatel odsouzen. Trestní stíhání pro takový skutek je proto nepřípustné (§ 11 odst. 1 písm. f) tr. ř.).

II. K postupu súdu, ktorý zistí, že o inej časti toho istého pokračujúceho trestného činu už bol vyhlásený rozsudok súdu prvého stupňa, ktorý však ešte nie je právoplatný.