Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

I. Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 187 odst. 1 tr. zák. stačí, když pachatel jinému opatří nebo pro jiného přechovává drogu. Není podmínkou, aby prováděl činnost překupníka drog. Rozdíl je pouze v hodnocení stupně společenské nebezpečnosti činu. II. Totožnost skutku ve smyslu ustanovení § 220 odst. 1 tr. ř posouzeného jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. je zachována i tehdy, jestliže soud oproti obžalobě rozšíří v souladu s výsledky provedeného dokazování počet osob, jimž byla omamná látka opatřena, pokud tyto další útoky byly spáchány za podmínek pokračování v trestném činu ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák.

I. Totožnost skutku v trestním řízení je zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku. Přitom nemusí být jednání nebo následek popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí shoda částečná. Z hlediska zachování totožnosti jednání i následku nejsou podstatné ty skutkové okolnosti, které charakterizují jen zavinění či jiný znak subjektivní stránky činu. Následkem se přitom rozumí porušení individuálního objektu trestného činu v jeho konkrétní podobě, tedy konkrétní následek (porušení určitého jedinečného vztahu - zájmu), nikoli určitý typ následku. II. Jestliže jsou nedostatky skutkových zjištění rozsudku prvního stupně odstranitelné jednoduchým doplněním dokazování, které znamená jen ověření jejich správnosti, nemůže odvolací soud napadený rozsudek zrušit podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. a soudu prvního stupně uložit, aby je při novém projednání a rozhodnutí odstranil. V takovém případě postupuje podle ustanovení § 263 odst. 6 tr. ř. a sám důkazy doplní v řízení o odvolání.

Smyslem ustanovení o trestném činu nepřekažení trestného činu podle § 167 tr. zák. je zejména zabránit spáchání v zákoně vymezených závažných trestných činů a tím chránit společnost před jejich škodlivými následky. Za následek trestného činu podle § 167 tr. zák. je proto možno považovat i následek toho konkrétního trestného činu, který nebyl překažen. To je důležité z hlediska totožnosti skutku, která je zachována ve smyslu § 220 odst. 1 tr. ř. i v případě, kdy obviněný je obžalobou stíhán jako spolupachatel trestného činu uvedeného v § 167 tr. zák., např. loupeže podle § 234 tr. zák., ale prokáže se, že svým jednáním naplňoval jenom znaky trestného činu podle § 167 tr. zák. Podobně je tomu i tehdy, když je zjištěno, že obviněný stíhaný jako spolupachatel trestného činu pouze převedl na sebe věc získanou tímto trestným činem jinou osobou nebo to, co za takovou věc bylo opatřeno. Totožnost skutku je vzhledem ke stejnému následku zachována i pro skutkovou podstatu trestného činu podílnictví podle § 251 tr. zák., neboť jím pachatel vlastně napomáhá tomu, aby byl, pokud jde o odcizenou věc, zachován stav vytvořený základním trestným činem.

K posuzování totožnosti skutku v případě napadení poškozeného několika pachateli, kteří mu zasadili více bodných ran nožem, z nichž jen některé měly za následek smrt poškozeného.

K otázce jednoty skutku. 

Momentem, který dělí pachatelovo jednání na různé skutky, je následek závažný z hlediska trestního práva, který pachatel způsobil nebo chtěl způsobit. Za jeden skutek lze považovat jen ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou pro tento následek kauzální, pokud jsou zahrnuty jeho zaviněním. 

K otázce totožnosti skutku. 

Skutek spočívající v tom, že se pachatel pokusil zavraždit svou manželku tím, že ji vyhodil z okna druhého poschodí panelového domu, není totožný se skutkem, který záleží v tom, že pachatel manželku, která sama vyskočila z okna a způsobila si tím těžká zranění, pouze odnesl do bytu a těžce raněnou ji tam nechal samotnou, aniž zajistil jakoukoliv pomoc, ačkoliv nutně potřebovala lékařské ošetření.

II. K otázke totožnosti skutku. Ak je páchatel stíhaný obžalobou preto, že používal podriadených pracovníkov v pracovnom čase pri stavbe rodinného domu, totožnosť skutku sa nemení, ak sa zistí, že používal takýchto pracovníkov pre svoj prospech aj pri iných prácach.

Ak vedie páchatel motorové vozidlo pod vplyvom alkoholu v čase, keď mu bolo vedenie motorových vozidiel zakázané právoplatným rozsudkom, naplňuje znaky trestného činu opilstva podla § 201 Tr. zák. v jednočinnom súbehu s prečinom marenia výkonu úradného rozhodnutia podla § 7 písm. b) zák. č. 150/1969 Zb. Aj keď je takýto skutok kvalifikovaný v obžalobe len ako trestný čin opilstva podla § 201 Tr. zák., nebráni to súdu uznať obžalovaného za vinného aj z uvedeného prečinu, pretože súd nie je viazaný právnym posúdením skutku v obžalobe (§ 220 odst. 4 Tr. por.). Totožnosť skutku zostáva v takomto prípade zachovaná aj vtedy, keď obžaloba neobsahuje okolnosť, že vedenie motorového vozidla bolo obžalovanému zakázané právoplatným rozsudkom, pretože podstata konania (vedenie motorového vozidla v kritickom čase) zostáva nezmenená.