Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Dodatečné uznání pohledávky správcem konkursní podstaty ve smyslu § 24 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů není důvodem k tomu, aby soud ve sporu o určení pravosti výše nebo pořadí této pohledávky postupoval při rozhodování o nákladech řízení podle § 25a odst. 3 uvedeného zákona.

Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o ustanovení předběžného správce, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné.

Správce konkursní podstaty se účastníkem řízení, které se prohlášením konkursu na majetek dlužníka přerušuje, v němž však lze na návrh k tomu oprávněné osoby pokračovat (§ 14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů), stává (namísto úpadce) dnem, kdy soudu došel návrh na pokračování v řízení, nikoli dnem přerušení řízení.

I. Po prohlášení konkursu na majetek povinného již dlužník povinného nesmí vyplatit oprávněnému jinou peněžitou pohledávku přikázanou oprávněnému ve smyslu ustanovení § 312 a násl. o. s. ř.; to platí bez zřetele k tomu, zda dlužník povinného obdržel vyrozumění soudu výkonu rozhodnutí o tom, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky nabylo právní moci. 

II. Plnění, které dlužník povinného poskytl oprávněnému na základě pravomocně nařízeného výkonu rozhodnutí v době po prohlášení konkursu na majetek povinného, je plněním bez právního důvodu (§ 451 obč. zák.), k jehož vymožení od oprávněného je aktivně věcně legitimován dlužník povinného, nikoli povinný nebo správce konkursní podstaty povinného. Takovým plněním dlužníkův dluh vůči povinnému (úpadci) nezaniká.

I. V konkursním řízení patří k usnesením ve věci samé (§ 237 odst. 1 o. s. ř.) především usnesení o schválení konečné zprávy, rozvrhové usnesení, usnesení o zamítnutí návrhu na nucené vyrovnání, usnesení o potvrzení nuceného vyrovnání, usnesení o zamítnutí návrhu na potvrzení nuceného vyrovnání, usnesení o zrušení konkursu, usnesení, jímž soud zamítá návrh na prohlášení konkursu a usnesení o prohlášení konkursu. 

II. Může-li být dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé přípustné pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., je odvolací soud povinen v písemném vyhotovení rozhodnutí účastníky poučit v tom směru, že dovolání není přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím v poučení označeného soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné bez dalšího, přípustnost dovolání nezakládá; účastníku řízení však uběhne lhůta pro podání dovolání až uplynutím čtyř měsíců od doručení rozhodnutí (§ 240 odst. 3 o. s. ř.).

K předpokladům, za nichž lze vyhovět žalobě na vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty (§ 19 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů), patří mimo jiné i to, že žalobu podala jiná osoba než úpadce a že v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), trvají účinky konkursu a věc je nadále sepsána v konkursní podstatě. Věřitel, který nepřihlásil svou pohledávku do konkursu, ač tuto povinnost měl, nemůže být po dobu trvání konkursu uspokojen z majetku konkursní podstaty; to platí i pro zajištěné věřitele (§ 28 odst. 1 zákona). Z povahy zástavního práva plyne, že zpeněžení zástavy v konkursu vedeném na majetek osobního dlužníka má přednost před jejím zpeněžením v konkursu vedeném na majetek zástavního dlužníka - vlastníka zástavy. Práva a povinnosti spojené se soupisem majetku do konkursní podstaty svědčí tomu správci konkursní podstaty, který majetek sepsal jako první. Správce konkursní podstaty úpadce je i v průběhu sporu o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty oprávněn věc držet, užívat a používat její plody a užitky (například ji pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je úpadce vlastníkem věci.

Sedmdesáti procenty výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele ve smyslu ustanovení § 28 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů se rozumí sedmdesát procent z částky dosažené zpeněžením té věci, práva nebo pohledávky, jež zajišťuje jeho pohledávku, po odečtení nákladů spojených s udržováním, správou a prodejem zpeněžené věci, práva nebo pohledávky (§ 28 odst. 1 tohoto zákona), a to maximálně do výše zajištěné pohledávky. V pořadí další zajištěný věřitel může být postupem podle uvedeného ustanovení uspokojen jen v rozsahu, v němž sedmdesáti procenty výtěžku zpeněžení nebyla beze zbytku uspokojena pohledávka v pořadí prvního zajištěného věřitele. Nedostalo-li se zajištěnému věřiteli zcela nebo zčásti sedmdesát procent výtěžku zpeněžení na něj připadajícího podle § 28 citovaného zákona do dne rozvrhu, bude jeho pohledávka z téhož zdroje do této výše uhrazena při rozvrhu. Jestliže bylo rozvrhové usnesení vydáno po 1. květnu 2000, rozvrhne soud výtěžek zpeněžení majetku konkursní podstaty podle ustanovení zákona č. 328/1991 Sb. ve znění zákona č. 105/2000 Sb., i když pohledávky konkursních věřitelů byly přezkoumány a zjištěny před 1. květnem 2000.