Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Sedmdesáti procenty výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele ve smyslu ustanovení § 28 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů se rozumí sedmdesát procent z částky dosažené zpeněžením té věci, práva nebo pohledávky, jež zajišťuje jeho pohledávku, po odečtení nákladů spojených s udržováním, správou a prodejem zpeněžené věci, práva nebo pohledávky (§ 28 odst. 1 tohoto zákona), a to maximálně do výše zajištěné pohledávky. V pořadí další zajištěný věřitel může být postupem podle uvedeného ustanovení uspokojen jen v rozsahu, v němž sedmdesáti procenty výtěžku zpeněžení nebyla beze zbytku uspokojena pohledávka v pořadí prvního zajištěného věřitele. Nedostalo-li se zajištěnému věřiteli zcela nebo zčásti sedmdesát procent výtěžku zpeněžení na něj připadajícího podle § 28 citovaného zákona do dne rozvrhu, bude jeho pohledávka z téhož zdroje do této výše uhrazena při rozvrhu. Jestliže bylo rozvrhové usnesení vydáno po 1. květnu 2000, rozvrhne soud výtěžek zpeněžení majetku konkursní podstaty podle ustanovení zákona č. 328/1991 Sb. ve znění zákona č. 105/2000 Sb., i když pohledávky konkursních věřitelů byly přezkoumány a zjištěny před 1. květnem 2000.

Při výkonu dohlédací činnosti (§ 12 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů) není soud oprávněn uložit správci konkursní podstaty, jaký postoj má zaujmout k přihlášeným pohledávkám nebo které pohledávky za podstatou má v průběhu konkursu uspokojit.

Osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty (§ 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů), musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí.

Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro neuhrazení zálohy na náklady konkursu dle § 5 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné. 

Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení zálohy na náklady konkursu je usnesením, jímž se řízení končí, není však usnesením "ve věci samé". 

Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001 je dovolání ve věci konkursu a vyrovnání přípustné jen proti těm rozhodnutím odvolacího soudu, jimiž se mění nebo potvrzují konkursní či vyrovnací rozhodnutí soudu prvního stupně "ve věci samé".

Při projednání odvolání konkursního věřitele proti rozvrhovému usnesení není odvolací soud vázán rozsahem, ve kterém se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 212 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000*)).

Má-li dlužník splnit dluh manželům společně a nerozdílně, jde o jediný závazek, který neosvědčuje dlužníkův úpadek ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2, věty první, zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Při jednání o konečné zprávě a vyúčtování dle § 29 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů nelze zásadně vznášet jiné výhrady než ty, které byly uplatněny v zákonné patnáctidenní lhůtě dle § 29 odst. 2 tohoto zákona. 

Odvolací soud se při posuzování správnosti usnesení o schválení konečné zprávy nemůže zabývat námitkami proti konečné zprávě, jež odvolatel neuplatnil ve lhůtě dle § 29 odst. 2 zákona, ač tak mohl učinit.