Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Ve věcech vydání do ciziny na základě Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) se s ohledem na ustanovení § 375 tr. ř. posuzují právní podmínky vydávací vazby v době před tím, než je České republice doručena žádost o vydání a příslušné doklady, podle čl. 16 odst. 1 až 5 této Úmluvy o předběžné vazbě a vnitřní právní řád České republiky ( § 381 tr. ř.) se uplatní jen, jestliže na něj v některých otázkách Úmluva přímo odkazuje nebo jestliže některou otázku sama neupravuje. V době po doručení žádosti o vydání postupují orgány činné v trestním řízení při posuzování právních otázek vydávací vazby přímo podle § 381 tr. ř. To především znamená, že vydávací vazba v těchto věcech před doručením žádosti o vydání nesmí trvat déle než čtyřicet dnů ode dne vzetí do vazby, zatímco v době po doručení žádosti o vydání není časově omezena. Důvodem, pro který je možno vzít osobu, o jejíž vydání jde, do předběžné vazby, je nezbytnost tohoto opatření pro zamezení jejího útěku (čl. 16 odst. 1, věta druhá, Úmluvy, § 381 odst. 1 tr. ř.). 

Pokud není v Úmluvě stanoveno jinak, řízení o předběžné vazbě (příslušnost orgánů činných v trestním řízení, podávání návrhů apod.) se řídí výhradně právním řádem České republiky, tj. ustanoveními hlavy dvacáté čtvrté trestního řádu (čl. 23 Úmluvy).

Účelem předběžného šetření podle § 379 tr. ř. není zjištění, zda osoba, o jejíž vydání jde, spáchala trestný čin, pro který je její vydání žádáno.Pouze v případě, že tato osoba uvádí v rámci předběžného šetření okolnosti vyvracející podezření ze spáchání trestného činu a současně nabízí o nich důkazy nacházející se především na území České republiky, přičemž tyto důkazy lze bez větších průtahů provést, je příslušný státní zástupce povinen zaměřit předběžné šetření i na objasnění těchto okolností ( § 379 odst. 3 tr. ř.). Splnění této povinnosti není závislé na tom, jaká je právní úprava týkající se předkládání důkazů v příslušné mezinárodní smlouvě, nebo zda se řízení koná bez smluvního podkladu.Výsledky šetření podle § 379 odst. 3 tr. ř. nepředstavují právní překážku bránící vydání žádané osoby k trestnímu stíhání do ciziny podle Evropské úmluvy o vydávání (uveřejněna pod č. 549/1992 Sb.). Mohou však odůvodnit potřebu vyžádání dodatkových informací ve smyslu čl. 13 citované úmluvy, zejména vyjádření, zda dožadující strana i za zjištěných okolností na žádosti o vydání trvá.

Při posuzování otázky zániku trestnosti činu či trestu promlčením trestního stíhání, resp. výkonu trestu, podle práva České republiky, v rámci rozhodování o vydání do ciziny na základě Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.), popř. na základě reciprocity bez smluvního podkladu, se postupuje modifikovaně s ohledem na účely a smysl extradičního řízení. To znamená, že existenci procesních úkonů i dalších okolností rozhodných pro stavení a přerušení běhu promlčecí lhůty uvedených v ustanoveních § 67 odst. 2, 3 a § 68 odst. 2, 3 tr. zák. je nutno hodnotit z hlediska činnosti a působnosti orgánů státu žádajícího o vydání.

O přípustnosti vydání do ciziny podle § 380 odst. 1 tr. ř. rozhoduje krajský soud v senátu složeném z předsedy a dvou soudců (§ 12 odst. 3 písm. b) zák. č. 335/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).Pokud je usnesení podle § 380 odst. 1 tr. ř. přijato krajským soudem v jiném složení senátu, jde o takovou vadu řízení, pro kterou je nutné v řízení o stížnosti usnesení podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušit a uložit krajskému soudu, aby o věci znovu jednal a rozhodl ve správném složení senátu.

Je-li rozhodováno podle § 380 odst. 1 tr. ř. a příslušných ustanovení Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) o přípustnosti vydání do ciziny pro trestní stíhání nebo výkon uloženého trestu za více trestných činů, spáchaných více skutky, posuzují se právní podmínky vydání u každého z těchto činů samostatně, byť jde o vydání na základě jedné žádosti. Soud rozhodující podle uvedených předpisů o přípustnosti vydání do ciziny pro výkon trestu za více činů, z nichž jen některé jsou v České republice soudně trestné, vysloví, že je vydání zčásti přípustné a zčásti nepřípustné, i v případě, že za všechny tyto činy byl trest uložen jedním rozsudkem jako trest společný.

Evropská úmluva o vydávání (uveřejněna pod čís. 549/1992 Sb.) stanoví v čl. 7 odst. 1, že dožádaná strana může odmítnout vydání osoby žádané pro trestný čin, který se považuje podle jejího právního řádu za spáchaný na jejím území. Toto ustanovení umožňuje odmítnout vydání, ale zároveň takové odmítnutí nestanoví jako povinnost. Je potom věcí dožádané strany, zda možnosti odmítnout vydání využije či nikoli. Na tomto závěru nemůže nic měnit princip teritoriality zakotvený v § 17 odst. 1 tr. zák., který pouze vyjadřuje, že působnost trestního zákona se vztahuje na všechny trestné činy spáchané na území České republiky.Při rozhodování v řízení o vydání do ciziny soud posuzuje otázku, zda je vydání přípustné (§ 380 odst. 1 tr. ř.) z hlediska splnění právních podmínek. Vlastní rozhodnutí o povolení vydání do ciziny je podle § 382 odst. 1 tr. ř. svěřeno správnímu orgánu - ministru spravedlnosti, který není povinen povolit vydání do ciziny, i když bylo pravomocně rozhodnuto soudem, že je přípustné.Toto rozdělení úloh uvedených orgánů je nutno chápat tak, že soud pouze zjišťuje, zda neexistuje právní překážka vylučující vydání, a pokud nikoli, je povinen rozhodnut, že vydání je přípustné. Využít možnosti odmítnout vydání dané mezinárodní smlouvou přísluší zcela ministru spravedlnosti v rámci rozhodnutí o povolení vydání.

Řízení o vydání do ciziny podle § 379 a násl. tr. ř. se vede o skutku, kterým byl spáchán trestný čin, nikoli o jeho právním posouzení. Jestliže je skutek trestný i podle některého ustanovení trestního zákona České republiky, nemůže již, pokud jde o skutek, na nějž se vyslovení přípustnosti vztahuje, vyvstat právní překážka záležející v tom, že by podle zákona dožádané strany nebyl splněn požadavek oboustranné trestnosti. V takovém případě pak nepřipadá v úvahu vyslovení dalšího výroku, že pro takovou překážku je ohledně určité kvalifikace, kterou trestní zákon České republiky nezná, vydání nepřípustné.