Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Pokud krajský soud rozhodne, že vydání do ciziny je přípustné, musí zároveň vzít osobu, o jejíž vydání jde, do vazby (§ 381 odst. 2 tr. ř.). Vzetí do vazby je v takovém případě obligatorní a tzv. vydávací vazbu nelze nahradit jiným opatřením.Jestliže se osoba, která má být vydána do ciziny v řízení podle § 379 a násl. tr. ř., již nezdržuje na území České republiky, nelze rozhodovat o přípustnosti jejího vydání podle § 380 odst. 1 tr. ř. Návrh státního zástupce na takové rozhodnutí, pokud byl již podán, je nutno zamítnout.

Ve výroku usnesení o návrhu státního zástupce na rozhodnutí o přípustnosti vydání do ciziny podle § 380 odst. 1 tr. ř. soud musí popsat skutek, pro který má být určitá osoba vydána tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem. Nestačí uvést zákonné pojmenování trestného činu a příslušná právní ustanovení uvedená v žádosti cizího státu o vydání. To se týká i případu, kdy soud rozhodne, že vydání je zčásti přípustné a zčásti nepřípustné. Ta část, ve které soud rozhodne, že vydání je nepřípustné, musí být také ve výroku usnesení jednoznačně vymezena popisem příslušných skutkových okolností.

V řízení o vydání do ciziny ve věci, kdy je Česká republika vázána Evropskou úmluvou o vydávání (uveřejněna pod č. 549/1992 Sb.) a jde o trestný čin, pro který lze uložit podle právního řádu dožadující strany trest smrti, je nutno před rozhodnutím podle § 380 odst. 1 tr. ř. o přípustnosti vydání zjistit, zda dožadující stát poskytne ujištění, které může být považováno za dostačující, že trest smrti nebude vykonán (článek 11 Úmluvy). Neposkytne-li dožadující strana takové ujištění, není možno rozhodnout, že je vydání přípustné.Rozhodne-li soud, že vydání do ciziny v takové věci je přípustné, musí ve výroku usnesení citovat vedle příslušných zákonných ustanovení trestního řádu a Úmluvy, na základě kterých rozhodl, i uvedené ujištění dožadující strany.

Ani v řízení o vydání do ciziny podle oddílu druhého hlavy XXIV. trestního řádu nelze napravit opravným usnesením podle § 131 a § 138 tr. ř. takové nesprávnosti usnesení soudu, ke kterým došlo při jeho vyhlášení, tedy nikoli jen v jeho vyhotovení nebo opisu.Nesprávné označení osoby, které se usnesení o přípustnosti vydání týká, jehož důsledkem je její zcela odlišná identita, je vadou, jež znemožňuje realizaci vydání této osoby do ciziny. V takovém případě je třeba o přípustnosti vydání znovu rozhodnout v příslušném řízení na základě nového návrhu státního zástupce, ve kterém je již osoba, o jejíž vydání jde, správně označena. Podání nového návrhu je podmíněno i novou žádostí cizího státu, popř. doplněním původní žádosti o vydání, a dalšími náležitostmi vyplývajícími z příslušné mezinárodní smlouvy tak, aby byly v souladu se skutečnou identitou vydávané osoby. Zpravidla bude nutné v tomto směru doplnit i předběžné šetření podle § 379 odst. 1 tr. ř.

Neoprávněné poskytování služeb nebo provozování výrobního nebo jiného výdělečného podnikání, které má povahu drobného živnostenského podnikání, jímž pachatel dosahuje příjmy srovnatelné s příjmy z pracovního poměru s běžným výdělkem, se děje ve větším rozsahu ve smyslu ustanovení § 118 odst. 1 tr. zák., jen když je vykonáváno po dobu nejméně šesti měsíců.

V případech, kdy došlo na pozemku k demolici stavby (staveb), je nutno při stanovení náhrady za tuto odstraněnou stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 2 a 3 zákona č. 229/1991 Sb. zjistit, kdy přešel uváděný nemovitý majetek na stát způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., neboť jedním z kritérií pro stanovení ceny nemovitého majetku, k jehož demolici později došlo, je stav majetku v době tohoto přechodu na stát.

V řízení o vydání do ciziny soud podle § 380 odst. 1 tr. ř. pouze rozhoduje, zda je v konkrétní věci vydání přípustné z hlediska právních důvodů. V takovém rozhodnutí není oprávněn rozhodovat o tom, že vydání bude odloženo, aby bylo možno trestně stíhat osobu, o jejíž vydání jde, v České republice, popř. aby na ní mohl zde být vykonán trest odnětí svobody, za jiný trestný čin, než pro který je žádáno o vydání. Odložení předání vyžádané osoby z uvedených důvodů, např. podle článku 19 Evropské úmluvy o vydávání (uveřejněna pod č. 549/1992 Sb.), je oprávněním ministra spravedlnosti České republiky.