Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

I. Příčinný vztah mezi jednáním pachatele a následkem je zachován i v případě, dojde-li při léčení poškozeného ke komplikacím, které mají za následek prodloužení doby léčení přesahující šest týdnů. Proto je nutno při hodnocení poruchy zdraví naplňující znaky těžké újmy na zdraví ve smyslu § 89 odst. 6 písm. ch) tr. zák. k této skutečnosti přihlížet. K trestní odpovědnosti za tento těžší následek se však vyžaduje zavinění alespoň ve formě nevědomé nedbalosti, tj. že pachatel sice nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ale vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům a tom vědět měl a mohl.

Příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou nelze dovodit ze skutečnosti, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu. Tak je tomu např. tehdy, utrpěl-li někdo škodu v důsledku reakce (šoku) na zprávu o smrtelném úrazu jiné osoby, který škůdce způsobil a za škodu z něhož (srov. § 448 o. z.) odpovídá.

K otázke tzv. pretrhnutia príčinnej súvislosti. Príčinná súvislosť medzi konaním páchatela a následkom sa neprerušuje, ak ku konaniu páchatela pristúpi ďalšia skutočnosť, ktorá spolupôsobí pri vzniku následku, ak však konanie páchatela zostáva takou skutočnosťou, bez ktorej by k následku nebolo došlo. Príčinná súvislosť by sa prerušila len v tedy, kdeby nová okolnosť pôsobila ako výlučná a samostatná príčina, ktorá spôsobila následok bez ohladu na konanie páchatela. Skutočnosť, že následok, ktorý vyplynul z konanie páchatela, bol iný než si páchatel prestavoval (tzv. omyl v kauzálnom priebehu, aberratio ictus) páchatelovi neprospieva a nevylučuje jeho zavinenia.

K otázke zisťovania príčinnej súvislosti pri dopravných nehodách. Ak pri vzniku následku uvedeného v § 137 a 224 Tr. zák. spolupôsobili viaceré príčiny (konanie obvineného aj poškodeného), treba hodnotiť každú príčinu čo do jej významu pre vznik následku osobitne a určiť jej dôležitosť pre následok, ktorý z konania obvineného nastal. Konanie obvineného, i keď je len jedným článkom reťaze príčin, ktoré spôsobili následok, je príčinou následku aj vtedy, keby následok nenastal bez ďalšieho konania tretej osoby.

Pri rozkrádaní, krádeži a iných majetkových deliktoch treba pri ustalovaní výšky škody vychádzať z tržnej (maloobchodnej) ceny veci, ktorá je predmetom útoku, a to v čase spáchania činu. Pokial je hodnota veci alebo výška škody znakom skutkovej podstaty trestného činu (prečinu), nemožno prihliadať na ďalšie škodlivé následky činu, napr. na náklady na dopravu odcudzenej veci a na miesto činu a pod. Túto ďalšiu majetkovú škodu, pokial je v príčinnej súvislosti so skutkom, ktorý je predmetom konania, však hodnotí súd pri stanovení stupňa nebezpečnosti činu pre spoločnosť (§ 3 odst. 4 Tr. zák.) a poškodený ju môže uplatňovať voči obžalovanému v adhéznom konaní.

II. Mezi obecně nebezpečným jednáním pachatele podle § 179 odst. 1 tr. zák. a těžším následkem ve smyslu § 179 odst. 3 písm. a) tr. zák. musí být příčinná souvislost. Tato je dána také tehdy, když vedle obecně nebezpečného jednání ve smyslu § 179 odst. 1 tr. zák. způsobila smrt jiného i další příčina, přičemž je nerozhodné, jestli každá z těchto příčin byla jinak způsobilá přivodit smrt sama o sobě anebo mohla tento následek přivodit jen ve vzájemném spolupůsobení s druhou příčinou.

U trestného činu pomluvy podle § 206 tr. zák. se vyžaduje, aby mezi jednáním pachatele a následky uvedenými v písm. a) až c) tohoto ustanovení byla příčinná souvislost.