Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Za nepodmíněný trest odnětí svobody ve smyslu čl. II. odst. 1 rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1998 (uveřejněno pod č. 20/1998 Sb.) se považuje také trest odnětí svobody, jehož výkon byl původně podmíněně odložen, o němž bylo ke dni tohoto rozhodnutí podle § 60 odst. 1 tr. zák. pravomocně rozhodnuto, že se vykoná, pokud byl uložen za trestné činy uvedené v čl. I. rozhodnutí o amnestii, a nebyl-li dosud zcela vykonán.

I. Má-li být podle § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák. z důvodu použití čl. I odst. 1 Rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 3. 2. 1493, musí být ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu provedeny důkazy v takovém rozsahu, aby bylo vyloučeno, že jde o úmyslný trestný čin. Amnestie ze dne 3. 2.1993 se totiž vztahuje jen na trestné činy spáchané z nedbalosti.

V prípade, keď sa trestné stíhanie páchatela zastavilo z dôvodu amnestie, musí súd pri posuzovaní otázky, či vec, ktorá má byť zhabaná podla § 73 odst.1 písm. a) Tr.zák., je vecou uvedenou v ustanovení § 55 odst. 1 písm. a)-d) Tr.zák., sám zhodnotiť skutkové a právne otázky týkajúce sa činu nemôže sa obmedziť na skutkové a právne závery uvedené v obžalobe.

Skutečnost, že v minulosti byla délka trestu odnětí svobody zkrácena agraciačním ustanovením amnestie prezidenta republiky, je pro stanovení přiměřeného trestu podle § 2 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb. irelevantní, neboť se dotýká pouze výkonu trestu a jeho skutečné délky, zatímco postup podle § 2 odst. 2 cit. zák. určuje podíl z dříve uloženého trestu za trestné činy rehabilitací ze zákona nedotčené.

Stanovisko:päťčlenného senátu Najvyššieho súdu Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky k zabezpečeniu jednotného výkladu zákona v článku II odst. 3, 4 zák. č. 175/1990 Zb., ktorým sa mení a doplňuje Trestný zákon, so zretelom na rozhodnutie prezidenta republiky o amnestii zo dňa 1. januára 1990, z 31. januára 1991 č. k. St 2/90.Súd skráti odsúdenému trest odňatia slobody podla čl. II odst. 3 veta tretia alebo podla čl. II odst. 4 zákona č. 175/1990 Zb. bez ohladu na prípadné rozhodnutie súdu o odpustení časti trestu podla čl. II alebo č. VI odst. 2 rozhodnutia prezidenta Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky o amnestii z 1. januára 1990 rozhodnutie súdu o použití amnestie zostáva nedotknuté.

K podmínkám obnovy řízení v neprospěch obviněného: Při zkoumání zda předmětem trestního stíhání je skutek, na který se vztahuje rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii, podle něhož v trestním stíhání již nesmí být pokračování (abolice), a zda je tedy obnova řízení v neprospěch obviněného vyloučena [§ 279 písm. b) tr. ř.], je nutno vycházet z právního posouzení tohoto skutku, jehož by mělo být užito po povolení obnovy v neprospěch obviněného, nikoli z právního posouzení skutku v pravomocném odsuzujícím rozsudku, kterého se týká návrh na povolení obnovy řízení.

Při aplikaci článku II odst. 2 rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii z 1.ledna 1990 se část trestů odnětí svobody, která byla prominuta,tj. jedna třetina, nejméněě však dva roky v případě trestů uložených za úmyslné trestné činy (písm. a) cit. ustanovení), jedna polovina, nejméně však tři roky v případě trestů uložených za trestné činy spáchané z nedbalosti (písm. b) cit.ustanovení) a jedna třetina, nejméně však tři roky v případě trestů úhrnných uložených za úmyslné trestné činy a trestné činy spáchané z nedbalosti (písm. c) cit.ustanovení), vypočítává z celého uloženého trestu odnětí svobody, pokud s jeho výkonem nebylo ještě započato. Jestliže však odsouzený uložený trest odnětí svobody již z části odpykal, vypočítává se prominutá část ze zbytku uloženého trestu, tj. z té části uloženého trestu odnětí svobody, která ke dni vydání rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii nebyla vykonána.