Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Procesné ustanovenie § 20 ods. 1 tr. por. má aj významné hmotne právne dôsledky. Jeho poslaním je okrem iného zaručiť, aby súd pri ukladaní trestu uložil úhrnný trest (§ 35 ods. 1 tr. zák.), riadiac sa zásadami v cit. ustanovení uvedenými. Pri uložení úhrnného trestu podla § 35 ods. 1 tr. zák. váži súd všetky okolnosti pre stanovenie trestov rozhodujúce a v uloženom treste vyjadruje celkové hodnotenie prejednávaných trestných činov toho istého obžalovaného.

Škodou, ktorú podmienečne prepustený trestným činom spôsobil, rozumie sa len škoda prameniaca práve z trestného činu, pre ktorý bol páchatel odsúdený. Majetková újma vzniklá osobám, ktoré poskytli úplatok, nie je škodou v zmysle ustanovenia § 63 ods. 3 tr. zák (§ 34 ods. 2 tr. zák. 1950) a nie je preto možno ani osobe podmienečne prepustenej uložiť, aby ju nahradil.

Podmienkou tr. odpovednosti (§ 180 ods. 4 tr. zák.) je, nielen aby páchatel porušením povinnosti spôsobil smrť viac osôb, ale súčasne, aby okolnosti, za ktorých sa tak stalo, podstatne zvyšovali stupeň nebezpečnosti činu pre spol. v zmysle § 88 tr. zák. Ťažké následky samy o sebe by ešte k takýmto záverom nepostačovali, keby miera zavinenia páchatela bola velmi nízka. Preto pri posudzovaní konkrét. konania páchatela treba vychádzať z toho, či existuje okolnosť, ktorá by svojou závažnosťou zvyšovala stupeň nebezpečnosti činu. Pokial súd dospeje k záveru, že podmienky pre použitie vyššej tr. sadzby, ( § 88 tr. zák.) nie je možné súčasne použiť ust. § 40 tr. zák., pretože výnimočné okolnosti vyjadrujú v podstate tú skutočnosť, že stupeň nebezpečnosti činu pre spol. je v konkrét. prípade nízky. Použitie ust. § 40 tr. zák. nie je vylúčené ani v takýchto prípadoch pre mimoriadne pomery páchatela, ktoré ležia mimo okruh stupňa nebezpečnosti činu pre spoločnosť.

Ustanovení § 41 písm. b) tr. zák. na rozdíl od § 41 písm. a) tr. zák. neklade podmínku závažnosti trestných činů, nýbrž ustanovuje, že za nebezpečného recidivistu je třeba pokládat též pachatele, který soustavně páchá úmyslné trestné činy téže povahy, ač již byl pro takové trestné činy vícekráte potrestán. Délku doby, která uplynula od posledního odsouzení, uvádí jako okolnost, která by vzhledem k předchozím odsouzením pachatele ovlivňovala stupeň nebezpečnosti trestných činů, pouze příkladmo. Délkou doby, která uplynula od posledního odsouzení, nutno rozumět nejen dobu, která uplynula od právní moci rozsudku, nýbrž i dobu, která uplynula od podmíněného propuštění nebo po odpykání trestu. Spáchá-li odsouzený trestný čin v době výkonu trestu a budou-li splněny i ostatní znaky uvedené v § 41 písm. a) nebo b) tr. zák., nutno pachatele považovat za zvlášť nebezpečného recidivistu.

Pre spolahlivé splnenie účelu tr. konania, ktoré má prispieť ako k náprave obžalovaného, tak aj k účinnej ochrane spoločnosti, je treba, zjednať na základe poznatkov o charaktere zažalovanej činnosti a o prítomnom stave obžalovaného tiež podklady pre rozhodnutie, či nie je treba uložiť u tohoto ochranné liečenie (§ 72 odst. 2 písm. a) tr. zák.). Takýto postup môže byť potrebný aj vtedy, keď je obžalovaný dočasne hospitalizovaný z dôvodov nezávislých na trestnom pokračovaní. Ustanovenie § 224 odst. 1 tr. por. ukladá súdu, aby prerušil tr. stíhanie, ak obvinený nie je pre duševnú chorobu, ktorá nastala až po spáchaní činu, schopný chápať zmysel tr. konania. Ak obžalovaný v čase, keď sa jeho vec má prejednať na hlavnom pojednávaní, je na liečení v psychiatrickej liečebni, je povinnosťou súdu presvedčiť sa o tom, v akom duševnom stave sa tento nachádza, aby mohol rozhodnúť, či vzhladom na hospitalizáciu obžalovaného nenastal stav, ktorý by vyžadoval prerušenie tr. konania po dobu, pokial takPubl.tav potrvá.

Závažnost a povaha trestného činu, pro který byl pachatel odsouzen, mají při rozhodování o podmíněném propuštění význam toliko pro posouzení otázky, zda lze míti skutečně za to, že odsouzený, který měl dobrý pracovní výkon v trestu a vzorně se choval, se tak převychoval, že je důvodná naděje, že povede řádný život pracujícího člověka. V žádném případě nelze přihlížet k trestnému činu odsouzeného izolovaně. Jak chování odsouzeného před spácháním trestného činu, tak jeho chování projevivší se spáchaným činem, stejně jako jeho chování ve výkonu trestu, jsou okolnosti, které ve vzájemné souvislosti jsou důležité pro posouzení otázky zda povede řádný život pracujícího člověka.

Za zvláště nebezpečného recidivistu nutno považovat pachatele trestného činu krádeže nebo rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, i když odcizil (nebo se pokusil odcizit) zboží nebo peníze nepřesahující částku 500,- Kčs, jestliže jde o vícekráte trestaného pachatele majetkových deliktů, který soustavně páchá tyto trestné činy, zejména jedná-li tak záhy po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.