Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Uložení trestu zákazu řízení mot. vozidel (§ 49 odst. 1 tr. zák.) nebrání skutečnost, že obžalovaný nemá řidičský průkaz. Pokud oprávnění k řízení mot. vozidel již získal, je nutné po dobu rozsudkem stanovenou, mu je odebrat a pokud je dosud nevlastní, je účelem tohoto trestu, aby je ve stanovené době příslušné orgány nevydávaly. Pravomocný výrok rozsudku je závazný pro všechny státní orgány a organizace. V důsledku toho nemohou příslušné orgány dát odsouzenému oprávnění k činnosti, která byla pravomocným rozsudkem zakázána, pokud doba zákazu trvá. Vzhledem k účelu trestu (§ 23 tr. zák.) je soud povinen se zřetelem k příslušným ust. tr. zák. uložit každému pachateli tr. činu takové tresty, aby byl splněn požadavek zákona. Ust. § 65 vyhlášky min. vnitra č. 145/56 Ú. l. je určeno především pro případy mimosoudního vyřízení věci a soud proto nemůže spoléhat na to, že orgán DI obžalovanému v řízení mot. vozidel dle vlastního uvážení zabrání.

Přijme-li soud záruku nabídnutou společenskou organizací za nápravu pachatele, vezme v úvahu také výchovnou sílu kolektivu a uloží trest se zřetelem k této okolnosti. Při ukládání trestu obžalovanému, u něhož přijal soud záruku společenské organizace za jeho nápravu, nutno tuto záruku vztahovat na celé potrestání a nikoliv jen na některý druh trestu. Vedle trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel u řidiče z povolání nelze uložit trest nápravného opatření beze změny zaměstnání.

K přísnější kvalifikaci svémocného odloučení podle § 284 odst. 2 věta druhá tr. zák. nestačí, že jednotka, k níž obviněný přísluší, plní zvlášť důležité úkoly, nýbrž je třeba, aby se obviněný na plnění těchto úkolů podílel, byť jen tím, že je předpokládána jeho aktivní účast v jednotce v případě potřeby.

I. Omezení podle § 59 odst. 2 tr. zák. mohou směřovat pouze k tomu, aby se podmíněně odsouzený zbavil návyků, které byly příčinou nebo podmínkou trestného činu, případně, aby takové jednání omezil. Takováto omezení proto nesmí mít takovou povahu, že se jimi v podstatě nahrazuje trest zákazu činnosti. Zákon sice blíže tato omezení nestanoví, avšak tak jako je na jedné straně zřejmé, že taková omezení nesmějí záležet v tom, aby podmíněně odsouzený něco konal (s jednou výjimkou náhrady škody), nelze na druhé straně vyslovit zákaz nějakého konání absolutně. Při úvahách o tom, jaká omezení ve smyslu § 59 odst. 2 tr. zák. mají být pachateli trestného činu uložena, musí soud mít na zřeteli též, aby uložená omezení bylo možno kontrolovat nejen soudem, ale i společenskými organizacemi, orgány národního výboru, orgány bezpečnosti, občany apod.

Závěr, že tr. čin byl spáchán za okolností podmiňujících použití vyšší tr. sazby a současně uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici vyšší tr. sazby s poukazem na výjimečné okolnosti případu (§ 40 odst. 1 tr. zák.) se vzájemně logicky vylučují vzhledem k ust. § 88 tr. zák. Výjimečné okolnosti případu (§ 40 odst. 1 tr. zák.) se rozumí takové okolnosti, které spoluurčují stupeň nebezpečnosti tr. činu pro společnost. Pod mimořádné poměry pachatele nutno podřadit ty okolnosti, které nemají přímý vztah k spáchanému tr. činu a které proto nebudou hodnoceny z hlediska stupně nebezpečnosti tr. činu pro společnost. Kde tr. zákon ve zvláštní části nedovoluje uložit trest nápravného opatření, je uložení tohoto trestu nepřípustné i tehdy, kdyby soud ve smyslu ust. § 40 tr. zák. shledal podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici tr. sazby zákonem stanovené.

Za mimořádné poměry pachatele podle ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák. o mimořádném snížení trestu odnětí svobody je možno považovat například to, že trpí vážnou chorobou, nebo je živitelem mnohačlenné rodiny, která je závislá na výdělku obžalovaného apod., nelze za ně však pokládat jeho dobrou pověst ani okolnost, že vedl řádný život pracujícího člověka a nebyl dosud soudně trestán.

Povinnosť zisťovať objektívnu pravdu, teda postupovať tak, aby bol zistený skutočný stav veci v trestnom konaní, je podla trestného poriadku povinnosťou aj krajského súdu ako súdu odvolacieho. Táto povinnosť platí aj vtedy, keď odvolací súd rozhoduje iba na podklade odvolania obžalovaného a došetrenie veci by bolo v neprospech obžalovaného, lebo zákaz reformácie in peius podla § 264 ods. 2 tr. por. sa vzťahuje iba na trest a to ešte len za predpokladu, že pri došetrení nevyšli najavo také nové skutočnosti, ktoré by mali za následok prísnejšie posúdenie konania obžalovaného.