Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Pracovním řádem organizace ani opatřením vedoucího organizace nemůže být platně přenesena pravomoc k ukládání kárných opatření (§ 76 a násl. zák. práce) na disciplinární komise, popřípadě jiné kolektivní orgány.

Pracovníkovi odměňovanému měsíční mzdou přísluší tato mzda bez ohledu na to, kolik má kalendářní měsíc pracovních dnů. V důsledku svátku mu totiž mzda neuchází nepřísluší tedy takovému pracovníkovi za svátek náhrada mzdy.

V pracovnej zmluve možno dohodnúť viac než jedno miesto výkonu práce; z hladiska nároku na náhradu pri pracovných cestách (§ 3 až § 9 vyhl. č. 96/1967 Zb.) je však nutné za pravidelné pracovisko považovať vždy len jedno miesto výkonu práce.

Pri posudzovaní otázky, či ponechanie pracovníka, ktorý hrubým zpôsobom porušil pracovnú disciplínu, v organizácii do uplynutia výpovednej lehoty nie je možné z dôvodu udržania pracovnej disciplíny (§ 53 ods. 1, písm. b) zák. práce) možno prihliadať nielen na stav pracovnej disciplíny bezprostredne na pracovisku (v dielni, v oddelení) tohto pracovníka, ale v celej organizácii a treba brať do úvahy aj dobu a situáciu, v ktorej k porušeniu disciplíny došlo.

Splní-li organizace povinnost uloženou jí v ustanovení § 37 odst. 4 zák. práce, nese pracovník převedený na jinou práci z důvodu ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) zák. práce (jestliže změna zdravotního stavu, která vedla k trvalé ztrátě způsobilosti konat dosavadní práci, není následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání) bez nároku na náhradu případnou újmu záležející v poklesu výdělku (v rozdílu mezi původním výdělkem a výdělkem při jiné práci). Nesplní-li organizace povinnost uloženou jí v ustanovení § 37 odst. 4 zák. práce, nenáleží pracovníkovi náhrada mzdy určená se zřetelem na průměrný výdělek (vypočtený podle § 30, 31 vl. nař. č. 66/1965 Sb.), ale se zřetelem na pravděpodobný výdělek, kterého vy pracovník dosáhl, kdyby vykonával jinou vhodnou práci (ve smyslu § 37 odst. 4 zák. práce).

Ak pracovník nie je schopný (napr. v dôsledku pracovnej neschopnosti, kedy mu prislúcha nemocenské) alebo ochotný konať prácu pridelenú podla pracovnej zmluvy, nemá nárok na poskytnutie náhrady mzdy podla § 61 ods. 1 zák. práce. Náhrada mzdy podla § 61 ods. 2 zák. práce nemá charakter ekvivalentu mzdy, ktorú si pracovník nemohol zarábať v dôsledku toho, že mu organizácia znemožnila konať prácu, ku ktorej sa zaviazal podla pracovnej zmluvy a ku ktorej bol tiež schopný a ochotný, ale má povahu satisfakcie voči pracovníkovi a súčasnej aj sankcie voči organizácii, ktorá bezdôvodne pristúpila k okamžitému zrušeniu pracovného pomeru s pracovníkom. Z hladiska včasnosti uplatnenia nároku podla § 64 zák. práce nie je rozhodujúce, že neskoršie v priebehu konania vymedzil pracovník rozsah svojho nároku tak,a že miesto pôvodne požadovanej náhrady mzdy podla § 61 ods. 1 zák. práce požadoval náhradu mzdy len podla § 61 ods. 2 zák. práce.

Ak pracovník odmietne nastúpiť prácu v mieste, do ktorého bol preložený, a organizácia mu umožňuje ďalej pracovať na doterajšom pracovisku (čím dáva najavo, že na preložení netrvá), takže k realizácii preloženia vôbec nedôjde, neprihliada sa z hladiska počtu dní, na ktoré je možné preloženie pracovníka bez jeho súhlasu (najdlhšie na 90 dní v kalendárnom roku), na dobu, po ktorú malo preloženie trvať.