Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Rozhodnutí soudu výkonu rozhodnutí o zrušení věcného břemene dle § 337b odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001 je pro soud v řízení o určení existence práva odpovídajícího věcnému břemeni závazné i v případě, že osoba oprávněná z věcného břemene nebyla účastnicí té fáze výkonu rozhodnutí, v níž ke zrušení věcného břemene došlo. Podstatné je, že soud výkonu rozhodnutí učinil v souladu se zákonem vše nezbytné k tomu, aby takové osobě účast ve vykonávacím řízení umožnil.

Návrhu účastníka řízení na přiznání osvobození od placení soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.) pro řízení v prvním a druhém stupni lze vyhovět, jen požádá-li o osvobození před pravomocným skončením řízení.

Jestliže nájem bytu zanikl písemnou dohodou mezi pronajímatelem a výlučným nájemcem bytu, přešlo na pronajímatele právo z rozsudku vydaného ve sporu vedeném mezi nájemcem a osobou, která v bytě zůstala bydlet, a jímž této osobě byla uložena povinnost byt vyklidit. Tento rozsudek je překážkou věci pravomocně rozhodnuté (§ 159 odst. 3 o.s.ř.), která brání projednání žaloby na vyklizení bytu podané pronajímatelem proti osobě, jež v bytě zůstala bydlet. 

Zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nezakládá bez dalšího překážku věci pravomocně rozhodnuté pro řízení o novém návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí podle stejného exekučního titulu.

V řízení o vzájemném návrhu (§ 97, § 98 o. s. ř.) je legitimován k podání návrhu dle § 107a o. s. ř. pouze žalovaný.

O změnu žaloby (§ 95 o. s. ř.) jde nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě, nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale rovněž v případě, že žalobce sice i nadále požaduje stejné plnění (stejné kvality a stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě.

Pro závěr, že ustanovení občanského soudního řádu ve znění zákona č. 30/2000 Sb. se uplatní i pro řízení zahájená před 1. lednem 2001 (bod 1 hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb.), není podstatné, jak dlouhou dobu před tímto datem řízení probíhalo a kolik procesních úkonů soud učinil v době od 1. ledna 2001. 

Jde-li o rozsudek, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 2000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), není odvolání přípustné ani proti výroku o nákladech řízení.

Byl-li účastníku řízení ustanoven opatrovník, ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky formulované v ustanovení § 29 odst. 2 o. s. ř., a uvedené mělo za následek, že soud nejednal s účastníkem, nebo s jiným jeho zástupcem (např. s jeho zákonným zástupcem nebo s kolizním opatrovníkem), jde o případ, kdy účastníku byla nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem. O nesprávný postup soudu v průběhu řízení jde i tehdy, ustanovil-li soud opatrovníkem účastníka, jehož pobyt není znám, osobu, jejíž zájmy jsou nebo mohou být v rozporu se zájmy opatrovance a pouze s touto osobou v řízení jako se zástupcem účastníka jednal. Předpoklady pro ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 2 o. s. ř. nejsou splněny, jestliže soud před vydáním rozhodnutí neprovedl odpovídající šetření o pobytu účastníka, jehož pobyt není znám. Ke zodpovězení otázky, zda je znám jiný pobyt účastníka řízení na území České republiky, přitom není dostačující pouhé vyžádání zprávy z Centrální evidence obyvatel. Skutečnost, že účastník řízení, jehož pobyt není znám, si dříve zvolil zástupce s plnou mocí pro celé řízení, obecně nebrání soudu v ustanovení opatrovníka podle § 29 odst. 2 o. s. ř., je-li to nezbytné k zajištění účinné ochrany práv a povinností nepřítomného účastníka. Ustanovením opatrovníka zastoupení opatrovance na základě procesní plné moci nezaniká a soud je povinen s takovým zástupcem účastníka nadále jednat a doručovat mu soudní písemnosti (§ 49 odst. 1 o. s. ř.).