Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 24.02.1961, sp. zn. 7 Cz 6/61, ECLI:CZ:NS:1961:7.CZ.6.1961.1
Datum: 24.02.1961 Sp. zn.: 7 Cz 6/61 Nejvyšší soud ČSSR
Datum: 24.02.1961 Sp. zn.: 7 Cz 6/61 Nejvyšší soud ČSSR
Datum: 27.09.1960 Sp. zn.: 8 Tz 10/60 Nejvyšší soud ČSSR
Datum: 19.05.1960 Sp. zn.: To 43/60 Vyšší vojenský soud
Datum: 19.04.1960 Sp. zn.: 2 To 99/60 Krajský soud v Českých Budějovicích
Datum: 30.10.1959 Sp. zn.: 1 Tz 38/59 Nejvyšší soud ČSR
Pokud soud nevzal v úvahu ustanovení § 6 odst. 3 zák. č. 71/1958 Sb., a vyslovil povinnost nahradit částku vyšší než činí trojnásobek pracovního příjmu, porušil ustanovení zákona o rozsahu náhrady škody zák. č. 71/1958 Sb. a tím i ustanovení § 244 odst. 2 tr. ř.
Datum: 17.06.1959 Sp. zn.: 2 Tz 18/59 Nejvyšší soud ČSR
Pro řádné zajištění důlního provozu vedle předpisů právních, hospodářských, finančních apod., jsou dány i důležité bezpečnostní předpisy, jejich úkolem je zajistit bezpečnou práci horníků a tím přispívat k úspěšnému plnění plánovaných úkolů. Úrazy pracujících nejenom že vyřazují horníky z pracovního procesu a působí jim zdravotní a hmotnou újmu, ale narušují i plnění hospodářských úkolů. Proto význam bezpečnostních předpisů a jejich přísné uplatňování a dodržování je jednou ze základních povinností všech vedoucích pracovníků a každého horníka.
Při zkoumání a posuzování zavinění na důlních nehodách a s tím souvisících pracovních úrazech je nutno vždy vycházet z předpisů, které upravují stav, postup, odpovědnost jednotlivých pracovníků apod. a bezpečný provoz každého pracoviště.
V boji proti úrazovosti musí své místo zaujímat i soud, který musí obzvlášť pečlivě zjišťovat příčiny důlních nehod a úrazů, zkoumat, zda odpovědní činitelé dodržují nové předpisy a postihovat ty, kteří svým lajdáctvím, nedodržováním předpisů, ulehčováním si své práce způsobují a zaviňují úrazy nebo dokonce i smrt pracujících při výkonu jejich povolání.
Datum: 05.06.1959 Sp. zn.: 7 Tz 45/59 Nejvyšší soud ČSR
Neprítomnosť obžalovaného na hlavnom pojednávaní nesmie byť nikdy na úkor zistenia objektívnej pravdy, preto zákon v ustanovení § 217 ods. 4 tr. por. zdôrazňuje výnimočnosť a požaduje pritom, aby súčasne boli splnené podmienky uvedené pod písm. a), b), c), ktoré majú zabezpečiť právo obžalovaného na obhajobu a zistenie objektívnej pravdy.
Pri posudzovaní otázky, či ide o vec malej závažnosti, je treba najmä prihliadnuť k zákonnej trestnej sadzbe, ktorou je vyjadrený stupeň nebezpečnosti daného trestného činu pre spoločnosť.