Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 1956, sp. zn. 1 Tz 363/56
Datum: 21.12.1956 Sp. zn.: 1 Tz 363/56 Nejvyšší soud
Prodloužení zkušební doby při podmíněném odsouzení, pokud nejde o mladistvého (§ 61 odst. 2 tr. zák.), není možné.
Datum: 21.12.1956 Sp. zn.: 1 Tz 363/56 Nejvyšší soud
Prodloužení zkušební doby při podmíněném odsouzení, pokud nejde o mladistvého (§ 61 odst. 2 tr. zák.), není možné.
Datum: 19.12.1956 Sp. zn.: 5 Co 490/56 Krajský soud v Ústí nad Labem
Věci, které podle §§ 2 a 4 zák. č. 52/1954 Sb., kterým se rozšiřuje působnost státního notářství, náleží projednat státnímu notářství v rámci jeho rozhodovací činnosti, nepatří podle § 57 odst. 1 písm. b) o. s. ř. do pravomoci soudů.
Datum: 18.12.1956 Sp. zn.: Cz 611/56 Nejvyšší soud
Byl-li otec dítěte zjištěn soudně, rozhodne soud z úřední povinnosti, zda takový otec je hoden výkonu rodičovské moci, zda mu rodičovská moc nadále náleží, či zda se mu rodičovská moc odnímá (§ 55 odst. 3 zák. o právu rod.).
Datum: 14.12.1956 Sp. zn.: 1 Tz 299/56 Nejvyšší soud
Cenou věci odcizené, zpronevěřené nebo jinak rozkradené z odbytové organisace výrobního odvětví nebo jiných podniků uvedených v § 2 zák. č. 73/1952 Sb. (o dani z obratu) nutno rozumět cenu včetně daně z obratu (resp. cenu maloobchodní). Rozkrádání takové věci zakládá pouze trestný čin rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. a), b) nebo c) tr. zák. a ne též trestný čin zkrácení a ohrožení daně podle § 148 tr. zák.
Každá disposice se svěřenou věcí proti příkazu svěřovatele nemůže být považována za trestný čin rozkrádání [§ 245 odst. 1 písm. b) tr. zák.] nebo za zpronevěru (§ 248 tr. zák.). Ovšem takovou protiprávnou disposici svěřeným majetkem, která maří základní a podstatný účel svěření, zejména znemožňuje-li se tím svěřiteli trvale navrátit věc původnímu jejímu určení, nutno považovat za nakládání se svěřenou věcí jako s vlastní ve smyslu § 245 odst. 1 písm. b) nebo § 248 tr. zák.
Zmocní-li se pachatel cizí věci v úmyslu nakládat s ní jako s vlastní, takže se dopouští rozkrádání podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák. nebo krádeže podle § 247 tr. zák. anebo kdo s cizí věcí, která mu byla svěřena, nakládá jako s vlastní, takže se dopouští rozkrádání podle § 245 odst. 1 písm. b) tr. zák. anebo zpronevěry podle § 248 tr. zák., nestává se beztrestným tím, že nahradí způsobenou škodu, a to bez ohledu na to, zda měl předem v úmyslu škodu nahradit anebo zda se k tomu teprve dodatečně rozhodl. Ustanovení § 64 tr. zák. o účinné lítosti u trestných činů majetkových neplatí.
Datum: 12.12.1956 Sp. zn.: 1 Ec 187/56 Nejvyšší soud
1. Byl-li zaměstnanec předčasně propuštěn a sám nechce pokračovat v pracovním poměru a souhlasí s odchodem ze zaměstnání, jde tu o souhlas s rozvázáním pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 13 odst. 3 písm. a) dekr. č. 88/1945 Sb., o všeobecné pracovní povinnosti. Takovýto zaměstnanec se může domáhat náhrady mzdy za výpovědní lhůtu podle § 1162 o. z. o. (§§ 20, 21 zák. č. 244/1922 Sb.), resp. § 37 zák. č. 154/1934 Sb., o soukromých zaměstnancích. Se zřetelem k ustanovení § 27 Ústavy je však zaměstnavatel oprávněn započítat si to, co zaměstnanec ušetřil tím, že práci podle pracovní smlouvy nekonal, dále co si vydělal jiným zaměstnáním nebo co si vydělat úmyslně zanedbal, a to bez časového omezení, jak ho k tomu opravňuje § 1162 b) věta první o. z. o. a § 37 odst. 1 zák. č. 154/1934 Sb. O úmyslné zanedbání ve smyslu cit. usnesení nejde, když se zaměstnanec ucházel o práci na odboru pracovních sil rady ONV.
Za souhlas se zrušením pracovního poměru nelze považovat vstup zaměstnance do přechodného zaměstnání.
2. Nesouhlasí-li bezdůvodně propuštěný zaměstnanec se zrušením pracovního poměru nelze vzhledem ke kogentním ustanovením § 13 dekr. č. 88/1945 Sb., § 22 bod 5 dekr. č. 104/1945 Sb., o závodních a podnikových radách, § 27 zák. č. 51/1955 Sb., o národních podnicích a některých jiných hospodářských organisacích, spojovat s bezdůvodným propuštěním účinky skončení pracovního poměru. Ustanovení § 1162 b) o. z. o. (§§ 20, 21 zák. č. 244 1922 Sb.), resp. § 37 zák. č. 154/1934 Sb. tu nelze aplikovat. Zaměstnanec se může - kromě jiného (na př. určení trvání pracovního poměru) - domáhat zaplacení mzdy za dobu po bezdůvodném propuštění podle § 1155 o. z. o., přičemž zaměstnavatel je podle výslovného znění tohoto ustanovení oprávněn započíst si to, co zaměstnanec ušetřil tím, že k službám nedošlo, nebo co si jiným zaměstnáním vydělal nebo úmyslně zanedbal vydělat. I v tomto případě stačí, že se zaměstnanec ucházel o práci u odboru pracovních sil rady ONV.
3. Při bezdůvodném zrušení pracovního poměru trvají právní účinky pracovního poměru a zaměstnavatel je povinen zaměstnávat zaměstnance dále tak, jak bylo smluveno, a poskytnout mu za to mzdu. Jestliže zaměstnavatel nesplní tuto svoji povinnost, vznikne zaměstnanci nárok na náhradu mzdy za práci, kterou byl ochoten konat.
Ve výroku rozsudku zjišťujícího, že pracovní poměr trvá, není třeba zvlášť vyslovit povinnost zaměstnavatele vzít bezdůvodně propuštěného zaměstnance zpět do práce, stejně jako není třeba vyslovit trvání ostatních povinností a práv účastníků pracovního poměru.
4. Předchozí projednání v závodním výboru (§ 22 bod 5 dekr. č. 104/1945 Sb.), event. předchozí souhlas závodního výboru (§ 27 zák. č. 51/1955 Sb.) je nutnou podmínkou platného rozvázání pracovního poměru i v případech předčasného zrušení pracovního poměru z důležitých důvodů.
Předchozí souhlas dává celý závodní výbor jako kolektivní orgán. Nestačí, aby předchozí souhlas vyslovil jen předseda závodního výboru nebo t. zv. Užší výbor, anebo aby souhlas závodního výboru byl nahrazen souhlasem příslušného orgánu jednotné odborové organisace.
Usnesení závodního výboru, jímž byl udělen souhlas k předčasnému zrušení pracovního poměru zaměstnance, je platné jen, pokud byly zachovány zásady pro jednání závodního výboru stanovené v 39 vl. nař. č. 216/1946 Sb. Porušení ustanovení § 39 odst. 1 zák. č. 216/1946 Sb. o tom, že závodní výbor je schopen usnášet se, byli-li ke schůzi pozváni s udáním pořadu všichni členové, a je-li přítomna aspoň jejich polovina, má tedy vzápětí i neplatnost souhlasu závodního výboru k rozvázání pracovního poměru.
Datum: 10.12.1956 Sp. zn.: 18 Co 659/56 Krajský soud v Praze
„Uhelné trojky" (uhelné výbory") ani kolektiv nájemníků nemohou žalovat nájemníka, který nezaplatil poplatky za ústřední topení. Jednotliví nájemníci by mohli žalovat pouze to, co za neplatícího nájemníka vynaložili.
Datum: 06.12.1956 Sp. zn.: Cz 622/56 Nejvyšší soud
K otázce použití výpovědního důvodu podle § 1 písm. a) nař. č. 179/1950 Sb., o důležitých důvodech k výpovědi chráněných nájmů nebo k jich zrušení bez výpovědi, při přivolení k výpovědi podnájemního poměru (§ 6 cit. nařízení).