Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Pracovním úrazem je tělesné zranění zaměstnance, které nastalo nezávisle na jeho vůli, krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů. Pracovním úrazem však není jen tělesné zranění způsobené nenadálým zevním násilím, nýbrž vůbec porušení zdraví, k němuž došlo nezávisle na vůli poškozeného, jestliže toto porušení zdraví bylo způsobeno zevními vlivy, které svou povahou jsou krátkodobé, je-li zaměstnanec při práci, jíž není zvyklý a která je nepřiměřená jeho tělesným možnostem, nucen okamžitým, usilovným vzepětím sil překonávat vnější odpor a zvýšit tak náhle, neobvykle a nadměrně svou námahu. Tato tělesná námaha musí pak být příčinou následku, o jehož odškodnění se jedná. Přitom nemusí jít o jedinou příčinu úrazu, nýbrž stačí, když jde o jednu z příčin, avšak důležitou, podstatnou a značnou.

Hodnocení doby zaměstnání z hlediska zařazení do pracovní kategorie (§ 5 odst. 1 písm. a) zák. č. 55/1956 Sb., § 6 vyhl. č. 115/1957 Ú. l.) u leteckých zkušební komisařů.

Výpověď z pracovního poměru je právně účinná, i když nebyla dodržena výpovědní lhůta, která přísluší zaměstnanci podle smlouvy nebo podle zákona. Nedodržení této výpovědní lhůty samo o sobě nečiní výpověď neplatnou.

Odpovídá-li jeden ze zaměstnanců za škodu podle zák. č. 71/1958 Sb. a druhý podle občanského zákoníka, uplatní podnik proti prvnímu zaměstnanci nárok na zaplacení určitého podílu odpovídajícího míře zavinění tohoto zaměstnance. Proti druhému zaměstnanci, který odpovídá za škodu podle § 337 obč. zák. a jehož závazek zůstává solidárním závazkem se závazkem prvního škůdce, může podnik uplatnit celou škodu (§ 340 obč. zák.). Postih zůstává ovšem škůdci zachován (tj. postih do výše podílu odpovídajícího míře zavinění zaměstnance, který způsobil škodu z nedbalosti).

K závěru, že odsouzený nevedl ve zkušební době řádný život pracujícího člověka nestačí sama o sobě skutečnost, že se podmíněně propuštěný dopustil ve zkušební době méně závažného trestného činu, za který mu s přihlédnutím k jeho jinak řádnému životu pracujícího člověka byl uložen podmíněný trest odnětí svobody, později rozhodnutím presidenta republiky ze dne 1. prosince 1957 o amnestii prominutý s účinkem, že se na pachatele hledí, jakoby nebyl odsouzen.

Opakování trestné činnosti téhož druhu po dobu několika roků pro níž byl obžalovaný již dvakrát pravomocně odsouzen, jeho protispolečenský postoj vyplývající z dalších trestných činů a kázeňských provinění, pro něž byl trestán, a jeho odmítavý postoj k jakémukoliv výchovnému působení, charakterizují osobu pachatele jako zvlášť nebezpečného recidivistu. Proti takovým pachatelům je soud povinen použít přísnějších nepodmíněných trestů.

Když odvolací soud z podnětu stížnosti prokurátora změní rozhodnutí soudu 1. stolice o propuštění obviněného z vazby, nastává povinná účast prokurátora při hlavním líčení, jakož i nutnost, aby obviněný měl obhájce [Pokud ovšem výslovně neprohlásil, že si ho nepřeje - § 217 odst. 2, písm. a) 3 tr. ř.] a to i tehdy, když soud 1. stolice před tím usnesením o přijetí obžaloby rozhodl, že účast prokurátora při hlavním líčení není povinná a obhajoba není nutná. V takovém případě je soud 1. stolice povinen podle § 207 tr. ř. učinit potřebná opatření k zajištění přítomnosti prokurátora a obhájce na hlavním líčení.