Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Odsudzujúcim rozsudkom súdu prvého stupňa za iný trestný čin sa v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. rozumie prvý odsudzujúci rozsudok o inom trestnom čine bez ohladu na to, že v riadnom alebo v mimoriadnom opravnom konaní bol tento rozsudok zrušený, pokial toto opravné konanie skončilo právoplatným odsúdením páchatela. Keď obvinený spáchal ďalší trestný čin po právoplatnosti prvého odsudzujúceho rozsudku súdu prvého stupňa, trebárs tento rozsudok bol v pozdejšom konaní zrušený a v tej istej veci bol vyhlásený nový rozsudok, ktorému spáchanie ďalšieho trestného činu teda predchádzalo, nejde o súbeh trestných činov, ale o recidívu a uloženie súhrnného trestu je vylúčené.

Trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon je podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku, je přísnějším trestem, který zhoršuje postavení odsouzeného, než trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon je podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let.

I. Ze znění § 22 odst. 2 tr. zák. z r. 1950 vyplývá, že smyslem tohoto ustanovení bylo doplnit prvý trest druhým trestem tak, aby oba tresty dohromady v souhrnu tvořily jeden trest rovnající se trestu úhrnnému ve smyslu § 22 odst. 1 téhož trestního zákona.

Tentýž smysl má i § 35 odst. 2 tr. zák. o trestu souhrnném.

Společným cílem obou citovaných ustanovení tedy bylo a je, aby předchozí trest s dodatkovým (v souhrnu) nebo souhrnný trest tvořil jednotu, jako by šlo o trest úhrnný. Znamená to tedy, že odsouzený při dodatkovém nebo souhrnném trestu musí být zásadně ve stejné situaci jako v případě trestu úhrnného, tj. jako by o všech spáchaných trestných činech bylo rozhodnuto v jednom řízení.

II. Proto také vzhledem ke znění čl. VII odst. 5 rozhodnutí presidenta republiky o amnestii z 9. května 1965 nelze považovat za druhé odsouzení takový rozsudek, jímž byl uložen trest dodatkový nebo souhrnný.

Závěr soudu o tom, že u pachatele jde o mimořádné poměry ve smyslu § 40 odst. 1 tr. zák., nelze opírat o pouhou úvahu, která není podložena důkazy. To platí i pro závěr o narušeném tělesném a duševním zdraví pachatele v souvislosti s jeho stářím.

I. Při rozhodování o jakémkoli trestu musí soud posuzovat všechna hlediska pro stanovení druhu a jeho výměry rozhodná. Z toho je zřejmé, že i při úvaze o uložení trestu nápravného opatření je soud vázán nejen hledisky uvedenými v § 43, odst. 1 tr. zák., ale i hledisky obsaženými v ustanoveních § 31 odst. 1, § 23 odst. 1 a § 3 odst. 4 tr. zák. 

II. Předmětem adhezního řízení nemůže být škoda způsobená jiným činem, pro který není pachatel trestně stíhán, byť i souvisel se skutkem, který je předmětem trestního stíhání. Rozhodný je v každém případě pouze skutek uvedený v žalobním návrhu.

I. Nie je možné zásadne vylúčiť, že by viac okolností, ktoré ináč samé o sebe sú len všeobecnými okolnosťami poľahčujúcimi, vo svojom súhrne nadobudlo v konkrétnom prípade takého významu, že by ich bolo možné hodnotiť ako výnimočné okolnosti prípadu v zmysle § 40 tr. zák.

II. Riadny život pracujúceho človeka záleží nielen v riadnej pracovnej činnosti, ale i v jednaní a chovaní mimo pracoviska, zvlášť tiež vo vzťahoch k rodinným príslušníkom.

I. Byl-li odsouzenému na základě rozhodnutí presidenta republiky o amnestii dříve uložený trest odnětí svobody zcela nebo zčásti prominut pod podmínkou, že se po určitou dobu nedopustí úmyslného trestného činu, nelze mít za to, že dřívější trest odnětí svobody byl vykonán dnem, kdy byl odsouzený z výkonu trestu propuštěn, dokud obviněnému stanovená zkušební doba úspěšně neuplynula.

II. Odsuzuje-li soud taktového pachatele za úmyslný trestný čin spáchaný ve stanovené zkušební době, nemůže obviněnému uložit nový trest odnětí svobody bez přihlédnutí k ustanovení § 36 odst. 1 tr. zák.

III. Pokud nebylo pravomocně rozhodnuto, že se odsouzený při podmíněném odsouzení, podmíněném propuštění nebo při podmíněném prominutí trestu odnětí svobody amnestií presidenta republiky neosvědčil, a že se vykoná trest odnětí svobody nebo jeho zbytek a pokud při novém odsouzení za trestný čin, spáchaný ve zkušební době, přichází v úvahu aplikace § 36 odst. 1 tr. zák., posoudí soud jako předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř., zda v důsledku nového odsouzení přijde v úvahu výkon trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku, uloženého dřívějším rozsudkem.