Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

K výkladu ust. § 259 odst. 4 tr. ř. (264 odst. 2 tr. ř.) o tzv. zákazu reformace in peius v souvislosti s některými případy ukládání trestu odnětí svobody a trestu nápravného opatření. Nepodmíněný trest odnětí svobody je vždy přísnější než trest nápravného opatření. Přísnější je rovněž nepodmíněný trest odnětí svobody než trest odnětí svobody, jehož výkon je podmíněně odložen, třebas byl uložen v delší výměře. Porušením uvedeného zákazu není ani uložení delšího trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu místo kratšího nepodmíněného trestu odnětí svobody. Přísnějším trestem ve smyslu § 259 odst. 4 tr. ř. je takový trest, který v době jeho uložení zhoršuje postavení obviněného vzhledem k trestu, uloženému soudem prvního stupně před prvním odvoláním. K nejistým budoucím okolnostem, které mohou, ale nemusí modifikovat trest po jeho pravomocném uložení, není možno z hlediska tzv. zákazu reformace in peius přihlížet.

I. Podle § 37 tr. zák. je možno za podmínek § 36 odst. 1 tr. zák. upustit od uložení dalšího trestu, nikoliv však uložit další trest pod dolní hranici trestní sazby.

II. Byl-li jedním rozsudkem uložen jednak trest souhrnný ( § 35 odst. 2 tr. zák.), jednak trest úhrnný ( § 35 odst. 1 tr. zák.), je každý z těchto trestů trestem samostatným, takže ohledně každého z nich platí v odvolacím řízení zákaz reformace in peius ( § 259 odst. 4 tr. ř.).

III. Výjimečné okolnosti případu ve smyslu § 40 odst. 1 tr. zák., nelze spatřovat jen v tom, že trest uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro obviněného příliš přísný.

Při zkoumání důvodů, uvedených v ustanovení § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. musí soud při postupu podle § 188 odst. 2 písm. b) příp. § 223 odst. 2 tr. ř. přihlížet nejen k druhu a výši trestu, pokud byl obviněnému pro jiný trestný čin již uložen, s ohledem na trest, k němuž může stíhání vést, ale současně musí zhodnotit i všechny okolnosti obou trestných činů, jejich stupně nebezpečnosti pro společnost, a to vždy z hlediska účelu trestu ve smyslu § 23 tr. zák., zejména je třeba uvážit, zda trest dříve uložený již dostatečně zabezpečuje výchovu obviněného k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka.

Ukládá-li soud mladistvému, který nepřekročil 18. rok svého věku, nepodmíněný trest odnětí svobody, vysloví podle § 81 odst. 1 tr. zák. (ve znění zákona č. 56/1965 Sb.) a ve smyslu § 53 odst. 1 zák. č. 59/1965 Sb., že trest se vykoná v nápravně výchovném ústavu pro mladiství. Nemůže tedy rozhodovat o zařazení mladistvého do nápravně výchovné skupiny podle § 39a tr. zák. (ve znění zák. č. 56/1965 Sb.).

U trestného činu pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zák. nelze výjimečné okolnosti případu ve smyslu § 40 odst. 1 tr. zák. spatřovat v tom, že pachatel osobu mladší 15 let pohlavně zneužíval jiným způsobem než souloží.

U prověřovaných okresních soudů není při rozhodování o trestných činech ublížení na zdraví podle § 221 a § 222 tr. z k. věnována vždy dostatečná pozornost zjišťování a objasňování zákonných znaků "ublížení na zdraví" a "těžká újma na zdraví". Není doceňován význam rozhodování o náhradě škody v adhezním řízení. Soudy nevěnují otázkám náhrady škody v adhezním řízení náležitosti pozornost a řešení těchto otázek v trestním řízení se vyhýbají.

Při hodnocení recidivy pachatele z hlediska možnosti jeho nápravy musí soud přihlížet k povaze předchozí trestné činnosti, k odstupu doby od posledního odsouzení, k celkovému způsobu jeho života a k pohnutce jeho dalšího trestného činu, aby mohl učinit správný závěr o trestu ve smyslu ustanovení § 23 odst. 1, § 31 odst. 1, § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák.