Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Byla-li uzavřena dohoda o náhradě škody z pracovního úrazu (nemoci z povolání), mající povahu narovnání, nerozhoduje soud (popř. rozhodčí orgán) k návrhu na novou úpravu náhrady za ztrátu na výdělku již o nároku pracovníka na náhradu za ztrátu na výdělku jako o jedné ze složek nároku na náhradu škody z pracovního úrazu (nemoci z povolání, ale toliko o tom, zda došlo k podstatné změně poměrů, která podle příslušných hmotněprávních ustanovení odůvodňuje snížení či zvýšení dohodnutých opětujících se dávek (důchodu), případně zproštění povinnosti odpovědné organizace k jejich dalšímu poskytování. Práva a povinnosti účastníků, založené jejich dohodou o náhradě škody z pracovního úrazu (nemoci z povolání) uzavřenou za účinnosti zákona č. 58/1965 Sb., nebyly dotčeny zákonem č. 150/1961 Sb. ani zákonem č. 30/1965 Sb. ani zákoníkem práce.

Opilosťou postihnutého pracovníka, ktorá je dôvodom úplného alebo čistočného zbavenia zodpovednosti organizácie za škodu spôsobenou pracovným úrazom, je už taký stupeň alkoholického opojenia, ktorý znamená významnejšie zníženie duševných funkcií a celkovej pohotovosti.

Tříletá promlčecí doba k uplatnění nároku na náhradu škody podle § 13 zák. č. 150/1961 Sb., která skončila vzhledem k § 29 zák. č. 30/1965 Sb. dnem 30. 4. 1966, byla dotčena ustanovením § 278 odst. 2 zák. práce jen v tom, že jejím uplynytím došlo k zániku - nikoli promlčení - nároku.

Úrazem se rozumí porucha zdraví vyvolaná působením zevní příčiny /1/ touto zevní příčinou nemusí být vždy jen působení mechanickýcy jevů nýbrž např. i působení chemických látek, s nimiž přichází pracovník do styku. Jestliže nejsou splněny zákonné podmínky podle § 190 odst. 2, popř. § 190 odst. 1 zák. práce pro odškodnění poškození na zdraví, jež nastalo v souvislosti se závadným pracovním prostředím ovlivňujícím nepříznivě zdravotní stav pracovníka, je povinen soud - je-li to podloženo skutkovými tvrzeními žaloby - posoudit uplatňovaný nárok na náhradu škody i z hlediska § 187, 189 zák. práce.

Slová aj ďalej trvale zamestnaný v druhej vete ustanovenia § 12 vyhl. č. 31/1965 Zb. treba v súvislosti s tým, že sa táto úprava týka pracovníkov uvedených v prvej vete cit. ustanov. (tj. tých, ktorý utrpeli pracovný úraz v pracov. pomere zjednanom na určitú dobu alebo pri výkone prác na základe dohody o prac. činnosti uzavretej na určitú dobu), chápať tak, že nimi malo byť vyjadrené len to, že u pracovníka, ktorý utrpel prac. úraz, nešlo o zamestnanie ojedinelé, ale že sa dá predpokladať, že by bol znova zamestnaný. Pritom je rozhodné, či by pracoval u tej istej organizácií alebo u inej organ., aj či by išlo o prac. pomer na neurčitú dobu, alebo určitú alebo o výkon prác na základe dohody o prac. činnosti.

Predpis o vhodnej pracovnej pomôcke, ktorý prenecháva pracovníkovi, aby subjektivne posúdil vhodnosť pouzitej pracovnej pomôcky, nie je konkrétnym bezpečnostným predpisom, ktorý by pracovníkovi ukladal, ako si má počínať, alebo mu zakazoval určitý spôsob práce. Ak teda pracovník použil určitej pracovnej pomôcky, ktorú považoval za vhodnú, neporušil svojím zavinením predpis k zabezpečeniu bezpečnosti a ochrany zdravia pri práci.

Předpokladem částečného zproštění odpovědnosti organizace ve smyslu § 191 odst. 1 písm. a) zák. práce je zaviněné porušení předpisů nebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci postiženým; proto je povinností soudu, aby také zkoumal, zda postižený pracovník vnímal náležitě pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a zda mu - zejména se zřetelem ke své duševní vyspělosti - porozuměl.