Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Odpovědnost organizace za škodu na věcech odložených pracovníkem je vybudována na principu objektivní odpovědnosti; jsou-li dány zákonné podmínky (§ 204 zák. práce) této odpovědnosti, nepřichází v úvahu event. spoluzavinění škody pracovníkem, popř. zproštění organizace odpovědnosti za škodu.

Prekluzívní (promlčecí) doba, jejímž uplynutím zaniká (se promlčuje) právo poškozeného člena jednotného zemědělského družstva na náhradu za ztrátu na výdělku v důsledku pracovního úrazu, běží ode dne, kdy se poškozený mohl dovědět při vynaložení potřebné péče, jakou částkou byla výroční členskou schůzí družstva stanovena odměna za pracovní jednotku v příslušném roce. K zániku (promlčení) práva na náhradu za ztrátu na výdělku v důsledku pracovního úrazu.

Organizací odpovědnou za škodu vzniklou učni pracovním úrazem je - nejde-li o úraz, k němuž došlo v učňovské škole řízené a spravované národním výborem - především organizace, u které je učeň v učebním poměru a která sama zcela nebo částečně provádí jeho výchovu. Nezáleží na tom, na kterém pracovišti došlo k úrazu, ale na tom, kdo v době úrazu prováděl výchovu učně. Uplatňuje-li učeň nárok na odškodnění pracovního úrazu proti organizaci, u níž je v učebním poměru, musí tato organizace prokázat, že se úraz stal při odborném výcviku prováděném jinou organizací, na niž přešly i povinnosti vyplývající z učebního poměru, nebo v učňovské škole řízené a spravované národním výborem. V takovém případě je třeba poučit účastníky o jejich právu navrhnout, aby organizace, která v době úrazu prováděla výcvik učně, přistoupila do řízení jako další účastník.

Splnění podmínek nároku na starobní důchod není samo o sobě podstatnou změnou poměrů, která by ve smyslu § 202 zák. práce odůvodňovala změnu v úpravě povinnosti organizace k poškozenému pracovníkovi. Podstatnou změnu poměrů ve smyslu § 202 zák. práce nezpůsobuje také poskytování zvláštního přídavku k dávkám sociálního zabezpečení podle zák. č. 161/1968 Sb.

Byla-li zjištěna u pracovníka nemoc z povolání a pracoval-li pracovník před jejím zjištěním u organizace za podmínek, z nichž tato nemoc vzniká, odpovídá organizace za škodu z nemoci z povolání bez ohledu na to, že snad pracovník byl zvýšenou měrou disponován pro onemocnění touto nemocí. Některé nemoci uvedené v příloze č. 1 k vyhl. č. 102/1964 Sb. nevznikají pouze v pracovním procesu, nýbrž i za jiných okolností z jiného důvodu; v takovém případě je nutno umožnit organizaci, aby případně podala důkaz o tom, že nemoc vznikla výhradně z příčin, které nebyly v souvislosti s prací u organizace.

Lehkomyslné jednání ve smyslu § 191 odst. 2 písm. c) zák. práce je takové jednání, kdy si vzhledem ke konkrétní časové i místní situaci na pracovišti počíná pracovník způsobem, při němž vědomě postupuje riziko hrozícího poškození na zdraví a jenž je v rozporu s obvyklým způsobem chování (tj. kdy pracovník postupuje odlišně od ostatních pracovníků).

Náhrada za stratu na zárobku má na rozdiel od náhrady mzdy charakter opätujúceho sa plnenia; pri uplatnení nároku na túto náhradu neprichádza do úvahy prekluzia jednotlivých mesačných plnení, ale prekluzia celého nároku.