Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Nejde-li o případ, kdy bylo opravnému prostředku plně vyhověno novým rozhodnutím příslušného orgánu (srov. § 92 odst. 7 zák. č. 101/1964 Sb.), lze vzít zpět opravný prostředek proti rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení (nyní Správy důchodů), o němž rozhoduje soud, vždy jen se souhlasem soudu ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř. tu není použitelné.

Nebezpečnost pobytu pachatele činu jinak trestného (§ 72 odst. 1 tr. zák.) na svobodě není možno vyvozovat vždy jenom z jednání, které vykazuje v daném případě jinak znaky trestného činu. Pro závěr o pravděpodobnosti možného opakování jednání jinak trestného musí být zjišťován též stupeň duševní poruchy pachatele, příp. jeho dosavadní recidivní projevy, které mohou vytvářet stav nebezpečí pro společnost při ponechání takového pachatele na svobodě. 

U verbálních útoků takovýchto osob, ať jsou namířeny proti jednotlivci nebo proti skupinám obyvatelů, příp. proti organizaci, je třeba posuzovat, zda z pobytu těchto osob na svobodě vyplývá nebezpečí pro společnost, vždy vzhledem k situaci, za níž k verbálním útokům dochází. Jen ojedinělé jednání nepříčetného pachatele není v takových případech zpravidla množné považovat za postačující podklad pro závěr o nebezpečnosti jeho pobytu na svobodě.

Plnomocenstvo udeleným pre konanie pred súdom môže byť každá listina účastníkom vlastnoručne podpísaná, ak je z nej vidieť vôlu účastníka, aby bol určitou osobou zastupovaný. Ak nejde o plnomocenstvo vzťahujúce sa len na určitý úkon, výslovne v plnomocenstve uvedený, je nutné vychádzať z toho, že ide o plnomocenstvo dané pre celé konanie.

K výkladu pojmu soustavně vynechává pracovní směny v ustanovení § 21 písm. b) zák. č. 38/1961 Sb.

Z ustanovení § 251 tr. ř., které ukládá předsedovi senátu soudu prvního stupně, aby předložil spis odvolacímu soudu, jakmile uplyne lhůta všem osobám, oprávněným k podání odvolání, vyplývá, že odvolací soud musí - s výjimkou vyloučení věci podle § 23 tr. ř. - rozhodovat najednou v jednom odvolacím řízení a jedním rozhodnutím o všech odvoláních osob, které jsou k podání odvolání oprávněny.

I. Důkaz výslechem obžalovaného v hlavním líčení musí být proveden způsobem, který stanoví trestní řád v § 91 násl. a v 207 příp. v § 208. Ta takovýto důkaz však nemůže být považováno vylíčení skutku obviněným před znalci při přípravě znaleckého posudku.

II. Je v rozporu s § 92 odst. 3 tr. ř., je-li obviněný při kladení otázek za účelem doplnění výpovědi nebo k odstranění neúplnosti, nejasnosti a rozporů přesvědčován, že jeho výpověď je nepravdivá a je mu předstírán názor vyslýchajícího na obsah výpovědi s cílem přizpůsobit výpověď obviněného tak, aby byla v souladu s výsledky místního ohledání a pitvy, které jsou známy vyslýchajícímu.

III. I rekonstrukce činu jakožto druh ohledání může být důkazem v trestním řízení (§ 89 odst. 2 tr. ř.) při provádění tohoto důkazu však nesmí být obviněný orgány činnými v trestním řízení usměrňován ohledně jeho počínání při činu, které během rekonstrukce znázorňuje nebo líčí.

Nelze-li v trestním řízení prokázat subjektivní stránku trestného činu proto, že rozpoznávací nebo určovací schopnost obviněného byla v době činu potlačena, avšak obviněný přitom byl ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zák. odpovědný za spáchání činu, je nutno čin kvalifikovat pouze podle znaků objektivní stránky trestného činu. Jsou-li však tyto znaky shodné u více trestných činů (např. u trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. a u trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák.), uzná soud obviněného vinným podle toho ustanovení trestného zákona, které je pro obviněného nejpříznivější.