Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Bylo-li ještě za života bezpodílových spoluvlastníků zahájeno obč. soudní řízení o vypořádání zaniklého bezp. spoluvl. manželů, je v tomto řízení i po smrti jednoho z těchto bezpod. spoluvl. dána pravomoc soudu, který dokončí řízení s dědici. V řízení o dědictví je pak státní notářství vázáno rozhodnutím soudu o tom, co připadá z vypořádaného bezpod. spoluvl. do dědictví po zemřelém bezpod. spoluvl., a tento majetek zařadí do soupisu aktiv a pasív dědictví. Nebylo-li obč. soudní řízení o vypořádání zaniklého bezpod. spoluvl. zahájeno ještě za života obou bezpod. spoluvl., pak již není zákonného podkladu pro toto řízení a nelze u soudu podat úspěšně návrh na vypořádání zaniklého bezpod. spoluvl. proti dědici zemřelého. Podání takového návrhu nemůže dědici bezpod. spoluvl. ani druhému bezpod. spoluvl. uložit státní notářství s poukazem na ust. § 18 not. ř. Postupem (ust. § 18 not. ř.) tu lze řešit jen otázku, zda určitá věc patřila do bezp. spoluvl. zastavitele a jeho bývalého manžela.

Pred právoplatným skončením konania o dedičstve nemôže súd rozhodovať o zrušení a vyporiadaní podielového spoluvlastníctva k veciam po poručitelovi medzi viacerými dedičmi s poukazom na to, že nadobudli vlastníctvo k týmto veciam smrťou poručitela podla velkosti dedičských podielov.

Úschova klíčů od bytu zůstavitele v souvislosti s řízením o dědictví je úschovou podle ustanovení § 69 odst. 1 písm. b) not. ř., takže tu nelze rozhodovat podle ustanovení § 72 a § 73 not. ř. K uložení klíčů od bytu zůstavitele do notářské úschovy přikročí státní notářství jen tehdy, je-li to nutné k zajištění dědictví (§ 30 not. ř.) a je-li to možné vzhledem k existujícím právům na užívání tohoto bytu jinými osobami v době smrti zůstavitele.

Pro vyměření notářského poplatku z dědictví podle skupiny nabyvatelů (příloha 3 k vyhlášce č. 25/1964 Sb.) není rozhodné, zda jde o dědění ze zákona nebo ze závěti, nýbrž jen v sazebníku stanovený příbuzenský nebo jiný vztah k zůstaviteli.

Jestliže v průběhu občanského soudního řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů jeden ze spoluvlastníků zemře a účastníky řízení jsou potom jeho dědici, nemůže soud rozhodovat o tom, zda jednotlivým dědicům z více dědiců zemřelého bezpodílového spoluvlastníka připadnou některé věci z vypořádávaného spoluvlastnictví, nýbrž rozhodne, že připadají do dědictví po bezpodílovém spoluvlastníku. V takovém případě není namístě vzhledem k řízení o dědictví po zemřelém bezpodílovém spoluvlastníku, které probíhá nebo proběhne u státního notářství, a vzhledem k právní úpravě odpovědnosti dědiců za dluhy zůstavitele (§ 470 o. z.), aby se v souvislosti s vypořádáním bezpodílového spoluvlastnictví manželů vypořádávaly společné pohledávky a dluhy i ostatní majetková práva oběma manželům společná. Je třeba také dát přednost rozdělení jednotlivých věcí způsobem odpovídajícím podílům na vypořádávaném zaniklém bezpodílovém spoluvlastnictví (§ 150, věta první, o. z.).

K rozhodnutí o schválení právního úkonu odmítnutí dědictví, učiněného v zastoupení nezletilého dědice jeho zákonným zástupcem, musí mít soud péče o nezletilé zjištěny údaje o povaze, druhu a ceně majetku zůstavitele a o výši jeho dluhů.

Nepodal-li účastník řízení o dědictví, jemuž to státní notářství uložilo, ve stanovené lhůtě žalobu u soudu o určení platnosti nebo neplatnosti závěti zůstavitele (např. z důvodů uvedených v ustanovení § 38 odst. 2 o. z.), rozhodne o této skutečnosti, jež zůstala mezi účastníky řízení o dědictví sporná, /1/ samo státní notářství ve smyslu ustanovení § 18 not. ř. vycházejíc ze zjištěného skutečného stavu věci.