Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Okolnost, že nemovitost byla zatížena zástavním právem ve prospěch obchodní společnosti znárodněné podle zákona č. 121/1948 Sb., nezpůsobila, že nemovitost sloužila nebo byla určena provozu znárodněného podniku. Jestliže byla taková nemovitost zahrnuta do majetkové podstaty znárodněné společnosti, je naplněna skutková podstata § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jestliže soud podřadí skutkové části právní normy jen některé z právně významných skutečností a ostatní pomine, jde o nesprávné právní posouzení věci.

Rozhodnutí o zrušení národní správy konfiskovaného majetku nebo o vynětí tohoto majetku z národní správy ( § 11, § 24 dekretu č. 5/1945 Sb.) se samo o sobě nedotýká účinků vykonatelného výměru příslušného správního orgánu, vydaného v řízení podle § 1 odst. 4 dekretu č. 108/1945 Sb., jehož výsledkem byl závěr o tom, že byly splněny podmínky konfiskace majetku fyzické osoby.

Oprávněná osoba, které povinná osoba vydala věc podle ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů, je povinna vrátit poskytnutou náhradu (odškodnění) za tuto věc. Není rozhodné, zda náhrada byla vyplacena v penězích, nebo zda šlo o věcnou náhradu.

Zákonná podmínka, uvedená v ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) jako “nabytí v rozporu s tehdy platnými předpisy”, je skutkově i právně vyjádřena skutečnostmi, které se spojují s právním vztahem stát - fyzická osoba, nabyvatel. Posouzení, zda stát nabyl nemovitosti od původního vlastníka v souladu s tehdy platnými předpisy či v rozporu s nimi, do tohoto právního vztahu nezapadá, a proto má význam jen z hlediska restituční skutkové podstaty. Okolnost, zda stát byl vlastníkem věci převáděné na žalované, není rozhodná z hlediska zkoumání toho, zda fyzická osoba nemovitosti od státu nabyla v rozporu s tehdy platnými předpisy.

Obsahem nároku na navrácení majetkových práv není vyklizení nemovitostí, vycházející z předpokladu, že vlastnické právo oprávněné osoby bylo již dříve založeno. Rozhodnutí, jímž soud uloží povinné osobě povinnost vydat nemovitost, je titulem, který navrací vlastnictví oprávněné osobě a na jehož základě příslušný katastrální úřad provede v její prospěch záznam vlastnického práva do katastru nemovitostí.

Přechod věci na stát v důsledku politické perzekuce ucho postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody nelze dovodit jen z toho, že bývalé státní notářství při projednávání dědictví porušilo konkrétní ustanovení procesního předpisu a věc v konečném důsledku připadla státu jako odúmrť.

Nárok na náhradu podle ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. lze zahrnout do majetkového podílu oprávněné osoby ( § 7 odst. 4, § 13 odst. 2 a 3 zákona č. 42/1992 Sb.) jen tehdy, když se účastníci na tomto způsobu náhrady dohodli.