Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Proti usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil dohodu o vině a trestu podle § 206b odst. 3 tr. ř., není přípustná stížnost. Ustanovení § 314r odst. 2 věty druhé a třetí tr. ř. se nepoužije. 

Ustanovení § 158 odst. 5 věty první tr. ř., které upravuje právo osoby podávající vysvětlení na právní pomoc advokáta, navazuje na ustanovení čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, které zaručuje každému nárok na právní pomoc před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Tato ustanovení nelze vykládat zúženě tak, že omezují roli advokáta jen na jeho pasivní přítomnost při podání vysvětlení. V závislosti na obsahu zmocnění advokáta osobou podávající vysvětlení totiž není vyloučeno, aby byl advokát oprávněn i k podání stížnosti proti usnesení, které se týká práv a povinností osoby podávající vysvětlení a proti němuž je stížnost přípustná.

Jestliže rozhodne soud druhého stupně o stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení trestního stíhání poté, co byla stížnost podáním u soudu prvního stupně účinně vzata zpět (§ 144 odst. 2 tr. ř), tak, že usnesení zruší a soudu přikáže, aby o věci znovu jednal a rozhodl, je jeho rozhodnutí závazné a vykonatelné, přestože usnesení o zastavení trestního stíhání před zrušením nabylo právní moci. Napravit tento stav lze pouze v řízení o mimořádném opravném prostředku-stížnosti pro porušení zákona (§ 266 tr. ř.).

Zjistí-li krajský soud jako soud druhého stupně při rozhodování o stížnosti proti usnesení o zamítnutí žádosti obviněného o propuštění z vazby, že okresní soud rozhodl až poté, co u příslušného soudu ( § 16 až § 18 tr. ř.) byla na obviněného podána obžaloba, zruší napadené usnesení postupem podle § 149 odst. 1 tr. ř. O žádosti obviněného o propuštění z vazby poté rozhodne soud příslušný k projednání obžaloby.

Pro počátek běhu zákonné lhůty k podání stížnosti proti usnesení, které se oznamuje doručením jeho opisu, je určující den, kdy opis usnesení byl doručen obhájci ( § 137 odst. 2, věta první za středníkem, tr. ř.), bez ohledu na to, že nad rámec povinnosti uvedené v tomto ustanovení bylo později doručeno i obviněnému. To platí za předpokladu, že zde nejsou žádné okolnosti uvedené v ustanovení § 137 odst. 3 tr. ř.

Za nesprávné poučení ve smyslu § 148 odst. 2 tr. ř. nelze považovat v poučení o právu stížnosti chybějící údaj o lhůtě k jejímu podání. I v takovém případě lze stížnost proti usnesení podat jen ve lhůtě tří dnů od jeho oznámení ( § 143 odst. 1 tr. ř.). Okolnost, že odsouzenému nebylo dáno poučení o lhůtě k podání stížnosti, bude zpravidla zakládat důvod k žádosti o navrácení lhůty podle § 61 odst. 1 tr. ř.

Zákonné důsledky nesprávného poučení o délce lhůty k podání stížnosti ( § 148 odst. 2 tr. ř.) platí pro všechny osoby oprávněné stížnost podat, tedy i pro státního zástupce.