Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Zákaz převodu věci do vlastnictví jiné osoby podle § 9 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, platil jen do zániku práva na vydání věci. Zajištěním majetku obviněného podle § 13 zákona č. 23/1948 Sb., o výkonu trestů postihujících majetek, uložených trestními soudy, nepřecházel majetek obviněného na stát.

Osobám odvozujícím nárok na vydání věci z poměru k jednomu ze spoluvlastníků, jejichž věc přešla na stát podle § 3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se nemůže dostat více, než činil podíl jejich právního předchůdce, a to ani tehdy, jestliže zbylí původní spoluvlastníci, případně další oprávněné osoby uvedené v § 3 odst. 4 tohoto zákona, nárok na vydání věci neuplatnili.

Právnická osoba dožadující se věcí (práv), jež jí (její právní předchůdkyni) měla být nesprávně (protizákonně) odňata státem, se nemůže dovolávat skutečností rozhodných jen z hlediska zákona č. 87/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Zákonem “jehož má být použito při řešení věci” se ve smyslu ustanovení § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a článku 95 odst. 2 Ústavy ČR rozumí pouze takový zákon, jehož odstranění (zrušení) Ústavním soudem ČR by ve svých důsledcích mohlo mít vliv na rozhodnutí soudu ve věci. Mimo rámec správního soudnictví jsou obecné soudy oprávněny zkoumat správní akty zásadně jen se zřetelem k tomu, zda jde o akty nicotné (nulitní). Oproti tomu u kategorie aktů věcně vadných i aktů nezákonných platí presumpce jejich správnosti. Okolnost, že dílčí výměry o rozsahu znárodnění nebyly podepsány přímo ministrem, leč úředníky mu podřízenými, nezpůsobuje nicotnost těchto individuálních správních aktů, nýbrž jen jejich nezákonnost; tím není dotčeno hodnocení takového postupu jako “zjevně protiústavního”.

Nárok oprávněné osoby vůči osobám, kterým byla věc vydána (§ 5 odst. S zákona č. 87/1991 Sb.), je podmíněn tím, že osoba, jejíž nároky nebyly uspokojeny, vyzvala ve lhůtě podle ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. k vydání věci povinnou osobu, která věc držela k 1. 4. 1991 (ke dni účinnosti citovaného zákona).

Právo osob uvedených v ustanovení § 26 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, žádat po smrti poškozeného o odškodnění není podmíněno tím, zda poškozený o odškodnění požádal. Pokud poškozený o odškodnění požádal, po jeho smrti se jeho pohledávka vůči státu stala předmětem dědictví a právo na její výplatu přešlo na dědice. V případě, kdy o odškodnění požádala jen jedna z více osob oprávněných podle ustanovení § 26 zákona č. 119/1990 Sb., nelze aplikovat ustanovení § 512 odst. 1 o.z. o podílu jednotlivých věřitelů na celkovém dluhu.

Je-li vyvlastněný pozemek zčásti zastavěn provozními budovami podniku, pro jehož výstavbu byl vyvlastněn, a zčásti uvnitř oploceného areálu podniku plní funkci vnitropodnikové komunikace nebo jiných pro provoz podniku nezbytných ploch,je takto vyvlastněný pozemek využíván k účelu, pro který byl vyvlastněn ( § 6 odst. 1 písm. i/ zákona č. 87/1991 Sb.).

Finanční náhrada podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, se poskytuje oprávněné osobě nejen za nemovitost, kterou jí nelze podle ustanovení citovaného zákona vydat, ale i za stavbu zaniklou (včetně stavby, která byla demolována).