Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Byl-li rozsah znárodnění podle dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb. určen až zákonem č. 114/1948 Sb., který byl vydán 28. 4. 1948, potom v takovém případě došlo k přechodu věci na stát až po 25. 2.1948 a lze tedy návrh na vydání věci posoudit podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.

Předpokladem odškodnění v oblasti důchodového zabezpečení podle ustanovení § 25 odst. 1 a 7 zákona č. 119/1990 Sb. je to, že poškozený byl zcela nebo zčásti zproštěn obžaloby, nebo že byl odsuzující rozsudek zčásti zrušen. Míru účasti odsouzeného na rehabilitaci stanoví soud v trestním řízení soudním. Soudu, který přezkoumává rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení podle ustanovení § 244 a násl. o. s. ř. , nenáleží posouzení otázky stanovení přiměřeného trestu za trestný čin nepodléhající rehabilitaci podle zákona č. 119/1990 Sb., a to ani jako posouzení předběžné otázky.

Účinky včas a řádně uplatněné výzvy podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, zůstávají zachovány také pro nárok podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby.

Pokud řízení o dědictví po původním vlastníkovi věci, vydávané podle zákona č. 87/1991 Sb., bylo zastaveno podle ustanovení § 32 dříve platného zákona č. 95/1963 Sb., je podmínka předložení závěti v dědickém řízení (viz § 3 odst. 2 písm. a/ zákona č. 87/1991 Sb.) splněna i v případě, že závěť byla předložena až v souvislosti s dodatečným projednáním dědictví podle ustanovení § 47 dříve platného zákona č. 95/1963 Sb. ohledně nově najevo vyšlého majetku, který byl ke dni úmrtí zůstavitele (původního vlastníka vydávané věci) v jeho vlastnictví. I podmínka předložení závěti v dědickém řízení musí však být jako podmínka vzniku nároku na vydání věci podle ustanovení zákona č. 87/1991 Sb. splněna nejpozději do konce lhůty uvedené v ustanovení § 5 odst. 2 téhož zákona.

Nelze poskytnout náhradu podle ustanovení 13 zákona č. 87/1991 Sb. v takovém případě, v němž na základě soudního rozhodnutí, vydaného v trestním řízení soudním, které bylo pak zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, na stát nepřešel celý majetek odsouzeného, nýbrž pouze jednotlivá movitá věc, jíž se týkalo rozhodnutí soudu o propadnutí věci (věcí).

Při posuzování toho, zda nárok na vydání věci (věcí) podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, uplatňuje fyzická osoba (§ 3 odst. 1 téhož zákona) a nikoli právnická osoba, je třeba právní povahu společností a sdružení, existujících v začátcích rozhodného období pro mimosoudní rehabilitaci (srov. § 1 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.), posuzovat nejen podle ustanovení předpisů občanskoprávních, ale také podle ustanovení předpisu obchodního práva, živnostenských předpisů i dalších právních předpisů, jež mohly mít i povahu veřejnoprávních předpisů. Společenstva, jež byla upravena v dříve platném živnostenském řádu z roku 1859, měla povahu právnických osob.

Nejde o případ, na který se vztahuje ustanovení 6 odst. 1 písm. b) nebo písm. e) zákona č. 87/1991 Sb., jestliže k přechodu vlastnictví na stát došlo udělením příklepu na vydraženou nemovitost vydražiteli v rámci likvidace dědictví.