Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

K otázce jednoty skutku. Jde-li o více způsobených následků významných z hlediska trestního práva hmotného, jde o jeden skutek tehdy, jestliže všechny následky byly způsobeny alespoň zčásti jedním jednáním, rovněž významným z hlediska trestního práva hmotného. U přečinu příživnictví podle § 1O zák. č. 150/1969 Sb. a u přečinu proti pracovní kázni podle § 8 písm. c) zák. č. 150/1969 Sb. spáchaného soustavnmým vynecháváním pracovních směn bez závažného důvodu nejsou ani následky ani jednání ani zčásti totožné, a proto nemohou být spáchány jedním skutkem, ale jde vždy o skutky dva.

Přečin proti pracovní kázni podle § 8 písm. b) zák. č. 150/1969 Sb. je přečinem úmyslným. Úmysl se musí vztahovat i na následky uvedené v tomto ustanovení, tj. na ohrožení zdraví jiného, popř. na ublížení na zdraví, které má za následek kratší pracovní neschopnost. Zpravidla přichází v úvahu úmysl nepřímý.

Jestliže úmysl pachatele směřuje primárně ke způsobení škody na majetku v socialistickém vlastnictví formami jednání uvedenými příkladmo v § 136 odst. 1 písm. a) tr. zák. resp. v § 3 odst. 1 písm. d) zák. č. 150/1969 Sb., posoudí se takový čin podle výše způsobené škody a stupně nebezpečnosti činu pro společnost jako trestný čin podle § 136 odst. 1 písm. a) tr. zák. nebo jako přečin podle § 3 odst. 1 písm. d) zák. číslo 150/1969 Sb., i když se pachatel tohoto jednání dopustil v souvislosti se svým zaměstnáním, povoláním, postavením nebo funkcí. Taková souvislost není rozhodující pro posouzení činu podle § 129 tr. zák. nebo podle § 8 písm. c) zák. č. 150/1969 Sb., neboť v případě spáchání činu formami uvedenými příkladmo v § 136 odst. 1 písm. a) tr. zák. a v § 3 odst. 1 písm. d) zák. č. 150/1969 Sb. se čin pachatele již nedá podřadit pod pojem

O jednočinný souběh přečinu proti pracovní kázni podle § 8 písm. c) zák. č. 150/1969 Sb., o přečinech s tr. činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák. půjde jen tehdy, jestliže pachatel soustavným vynecháváním pracovních směn bez závažného důvodu s následky uvedenými v § 8 písm. c) zák. č. 150/1969 Sb., o přečinech současně sleduje záměr vyhýbat se plnění zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného. Jestliže tedy pachatel sice soustavně vynechával pracovní směny, avšak nečinil tak v úmyslu vyhýbat se své zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného a měl dostatečné finanční prostředky ke splnění své zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného, kterou však přesto neplnil, není soustavné vynechávání pracovních směn součástí jednání naplňujícího znaky tr. činu zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák. a nejde tedy o jednočinný souběh s přečinem proti pracovní kázni podle § 8 písm. c) zák. č. 150/1969 Sb., o přečinech.

I. Dopustí-li se pachatel jednání, které naplňuje znaky přečinu proti pracovní kázni podle § 8 písm. c) zák. č. 150/1969 Sb. a přečinu příživnictví podle § 10 zák. č. 150/1969 Sb. a které spočívá v soustavném vynechávání pracovních směn bez závažného důvodu a v nekalém způsobu obživy, jde o reálný souběh těchto dvou přečinů.

K naplnění znaků přečinů proti pracovní kázni podle § 8 písm. c) zák. č. 150/1969 Sb. a příživnictví podle § 10 téhož zákona je třeba rozdílného jednání a rozdílného následku nelze je tedy naplnit jedním skutkem.

Přečin proti pracovní kázni podle § 8 písm. b) zák. č. 150/1969 Sb. předpokládá úmyslné zavinění.