Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Ustanovení § 213 odst. 1, odst. 2 tr. zák. je ustanovením navazujícím na § 20 písm. a) zák. o MLS o provinění proti rodinným vztahům a zájmům zdravého vývoje mládeže. Rozdíl mezi těmito dvěma ustanoveními je ve stupni nebezpečnosti jednání pachatele pro společnost. O trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 nebo odst. 2 tr. zák. půjde proto tehdy, jestliže neplnění zákonné vyživovací nebo zaopatřovací povinnosti nebo vyhýbání se takové povinnosti bude soustavné a po delší dobu trvající. V ostatních případech půjde o citované provinění.

Ustanovení § 41 písm. b) tr. zák. na rozdíl od § 41 písm. a) tr. zák. neklade podmínku závažnosti trestných činů, nýbrž ustanovuje, že za nebezpečného recidivistu je třeba pokládat též pachatele, který soustavně páchá úmyslné trestné činy téže povahy, ač již byl pro takové trestné činy vícekráte potrestán. Délku doby, která uplynula od posledního odsouzení, uvádí jako okolnost, která by vzhledem k předchozím odsouzením pachatele ovlivňovala stupeň nebezpečnosti trestných činů, pouze příkladmo. Délkou doby, která uplynula od posledního odsouzení, nutno rozumět nejen dobu, která uplynula od právní moci rozsudku, nýbrž i dobu, která uplynula od podmíněného propuštění nebo po odpykání trestu. Spáchá-li odsouzený trestný čin v době výkonu trestu a budou-li splněny i ostatní znaky uvedené v § 41 písm. a) nebo b) tr. zák., nutno pachatele považovat za zvlášť nebezpečného recidivistu.

Za zvláště nebezpečného recidivistu nutno považovat pachatele trestného činu krádeže nebo rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, i když odcizil (nebo se pokusil odcizit) zboží nebo peníze nepřesahující částku 500,- Kčs, jestliže jde o vícekráte trestaného pachatele majetkových deliktů, který soustavně páchá tyto trestné činy, zejména jedná-li tak záhy po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

Ustanovení § 64 odst. 3 tr. zák. nevyžaduje, aby rozhodnutí podle § 64 odst. 1 tr. zák., jímž soud vyslovil, že se vykonává zbytek trestu u podmíněně propuštěného (nebo odsouzeného, u něhož se podmíněně upustilo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti) bylo učiněno pravomocně do roka od uplynutí zkušební doby, aby neplatila zákonná právní domněnka, že trest byl vykonán dnem, když došlo k podmíněnému propuštění (nebo kdy nabylo právní moci rozhodnutí, že se podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti). Důvodem pro ponechání podmíněného propuštění v platnosti nemohou být ani tíživé vyživovací povinnosti stěžovatelky, zejména, když jedním z trestných činů, pro které byl ve zkušební době odsouzen, byl právě trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák., spáchaný tím, že na výživné svých nezletilých dětí vůbec nic neplatil a že exekučnímu vymáhání výživného se vyhýbal neustálým měněním zaměstnání i pobytu.

Při uplatnění § 16 odst. 1 tr. zák. je třeba posoudit každý trestný čin zvlášť z uvedených hledisek, přihlédnout ke všem ostatním ustanovením, která mají vliv na trestnost činu a učinit závěr, zda posouzení činu podle celého souboru ustanovení nového trestního zákona bude pro obžalovaného v souzeném případě příznivější. Podle § 16 odst. 1 tr. zák. je třeba u každého trestného činu zkoumat, zda posouzení podle nového práva bude pro obžalovaného příznivější. V případě trestního stíhání pro závažný trestný čin se projednání provinění nebo přestupku před místním lidovým soudem nebo jiným orgánem jeví zpravidla nežádoucí, protože by nemohlo splnit výchovný účel. Lze proto použít analogie, ježto jde o použití ustanovení tr. řádu, a sice analogie § 223 odst. 2 (§ 177 odst. 2 písm. a) tr. ř. a zastavit trestní stíhání proto, že trest, k němuž může vést stíhání obžalovaného pro provinění nebo přestupek, je zcela bez významu vedle trestu, který pro trestný čin obžalovaného očekává.

Zavazuje-li § 2 odst. 7 tr. ř. orgány činné v trestním řízení, aby shromažďovaly důkazy z úřední povinnosti, a vyslovuje-li zásadu, že doznání obžalovaného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat a ověřit všechny okolnosti případu, je také povinností soudu, aby takto postupoval, zejména když mezi jednotlivými procesními materiály jsou podstatné rozpory a obžalovaný, který se doznal, je osobou s psychopatickým založením, tedy takovou osobou, jejíž výpověď je nutno zvlášť pečlivě ověřit. U recidivistů se nelze spokojit s pouhým výpisem z trestního rejstříku, ale nutno opatřit spisy o předchozích odsouzeních, nezbytné pro hodnocení osoby pachatele a jeho jednání i pro úvahy o možnosti nápravy obžalovaného.

Učiní-li pachatel trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 210 tr. zák. nepravdivé prohlášení, že proti němu není vedena exekuce k dobytí výživného, aby si tím usnadnil spáchání uvedeného trestného činu, nelze jej uznat vinným též přestupkem podle § 6 odst. 1 zák. opatření č. 57/1955 Sb. spáchaným v jednočinném souběhu s trestným činem zanedbání povinné výživy.