Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 27.06.1962, sp. zn. 2 To 199/62, ECLI:CZ:KSBR:1962:2.TO.199.1962.1
Datum: 27.06.1962 Sp. zn.: 2 To 199/62 Krajský soud v Brně
Datum: 27.06.1962 Sp. zn.: 2 To 199/62 Krajský soud v Brně
Datum: 08.02.1962 Sp. zn.: 5 To 388/61 Krajský soud v Brně
Datum: 20.06.1961 Nejvyšší soud ČSSR
Datum: 27.09.1960 Sp. zn.: 8 Tz 10/60 Nejvyšší soud ČSSR
Datum: 20.05.1959 Sp. zn.: 4 Tz 14/59 Nejvyšší soud
Při právním posouzení více útoků (skutků), spáchaných kulakem ke škodě JZD, nutno přihlížet v zájmu třídního rozboru věci k závažnosti jednání v celé jeho souvislosti.
Dopustil-li se obžalovaný kulak při svém zcela negativním poměru k JZD od doby, kdy do družstva vstoupil, celé řady skutků zakládajících úmyslné trestné činy, které směřovaly přímo k poškození družstva, vyplývá pak při třídním pohledu na souzenou věc v celé její souvislosti, že obžalovaný kulak z nepřátelství k lidově demokratickému řádu se dopustil jednání v úmyslu ztěžovat plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství v úseku združstevněné zemědělské výroby.
Právnímu posouzení zjištěného skutku obžalovaného kulaka z hlediska trestného činu sabotáže podle § 85 odst. 1 písm. a) tr. zák. nebrání skutečnost, že obžaloba neuvádí, že se obžalovaný dopustil ke škodě JZD jednání, objektivně vykazujícího znaky sabotáže, z nepřátelství k lidově demokratickému řádu, neboť zjištění tohoto motivu nemění nic na totožnosti zažalovaného skutku, při jehož právním posouzení není soud - jak plyne z ustanovení § 239 tr. ř. - vázán obžalobou.
Datum: 10.04.1959 Sp. zn.: 4 Tz 9/59 Nejvyšší soud
Nedostatek třídního rozboru věci má za následek, že soud nevystihne pravou povahu činnosti obžalovaných, což pak vede k nesprávnému posouzení zažalovaných skutků.
Podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) devizového zákona jsou fyzické osoby, které mají v tuzemsku své bydliště, povinny nabídnout Státní bance československé ke koupi drahé kovy nejpozději do 10 dnů po nabytí. Nabytím devizových hodnot uvedených v cit. ustanovení nutno rozumět možnost faktické disposice s těmito hodnotami a nikoliv pouze nabytí vlastnictví. I osoba, která tedy dostane devizové hodnoty do své držby nebo detence - je povinna tyto hodnoty nabídnout do 10 dnů Státní bance československé. Neučiní-li tak a je-li tím způsobena devizovému hospodářství značná škoda, dopouští se trestného činu ohrožení devizového hospodářství podle § 145 tr. zák. jako přímý pachatel.
Neznalost ustanovení, na něž se odvolává ustanovení trestního zákona tak, že jejich porušen považuje za znak trestného činu (blanketní norma trestního zákona), není omylem skutkovým, nýbrž je omylem právním, a proto se takovou okolností není třeba zabývat z hlediska zavinění.
Neoprávněné obohacení jednotlivců spekulačními trestnými činy je v rozporu se zásadou socialistického odměňování podle vykonané práce a je i v příkrém rozporu s cíli sledovanými státním plánem rozvoje národního hospodářství předpokládajícím růst příjmů obyvatelstva v souladu s růstem produktivity práce. Při ukládání trestů za trestné činy spekulačního rázu je proto nezbytné zaměřit represi důsledně proti živlům z řad bývalých vykořisťovatelů, kteří jako nositelé buržoasní morálky trestnými činy spekulačního rázu působí demoralizujícím způsobem na své okolí. Při uvažování o účelu trestu nutno v takových případech vždy přihlížet i k výchovnému působení trestu na ostatní členy společnosti.
Právní posouzení činnosti obžalovaných podle přísnějších ustanovení zákona uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona má po doručení písemného vyhotovení rozhodnutí obžalovaným účinek podle § 239 odst. 2 tr. ř. (§ 202 tr. ř.)
Datum: 12.07.1957 Sp. zn.: 1 Tz 117/57 Nejvyšší soud
Aby šlo o dobrovolné upuštění od dokonání trestného činu, musí pachatel, který se o trestný čin pokusil, vědět, že čin může dokonat, avšak z vlastního dobrovolného rozhodnutí čin dokonat již nechce. Toto jeho rozhodnutí nesmí býti ovlivněno překážkami, které by mu bránily čin dokonat nebo dále pokračovat v původně zamýšleném útoku.
Skutečnost, že existuje překážka bránící dokonat čin, nevylučuje ještě sama o sobě dobrovolnost ve smyslu § 5 odst. 3 tr. zák., mohl-li pachatel tuto překážku bez větších obtíží překonat.
Jestliže pachatel v úmyslu spáchat jiný trestný čin, nenaplní všechny jeho znaky, avšak dokoná znaky trestného činu omezování osobní svobody podle § 229 tr. zák. obsažené v znacích jiného trestného činu, dopustí se pokusu tohoto jiného trestného činu, pokud není trestný čin omezování osobní svobody přísněji trestný. Nejde tu tedy o souběh trestného činu omezování osobní svobody podle § 229 tr. zák. a pokus dalšího trestného činu.
Těžší následek podle 229 odst. 3 tr. zák., jímž je těžká újma na zdraví nebo smrt, způsobený trestným činem omezování osobní svobody podle § 229 odst. 1 tr. zák., přichází v úvahu tenkrát, byl-li způsoben jen z nedbalosti.
K poměru trestného činu omezování osobní svobody podle § 229 tr. zák. a trestných činů znásilnění podle § 8 tr. zák., pokusu znásilnění podle § 5 odst. 1, § 238 tr. zák., (úmyslného) ublížení na zdraví nebo smrt podle § 219 odst 1, 3 nebo 4, § 220 odst. 1, 2 anebo trestného činu vraždy podle § 216 tr. zák.