Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Při stanovení přiměřeného trestu podle § 370 tr.ř. za trestné činy amnestií nedotčené soud nezrušuje výrok o úhrnném nebo souhrnném trestu v rozsudku, kterým byl trest uložen. Při postupu podle § 2 odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., podle něhož má být stanoven přiměřený trest za trestný čin rehabilitací nedotčený, který však od 1.7.1990 již není trestným činem, resp. bude nadále posuzován jako trestný čin mírněji trestný, soud zároveň přihlédne k ustanovení článku II odst. 3, resp. 4 zák. č. 175/1990 Sb.

Rozhodnutí cizího soudu, jímž bylo prohlášeno za neplatné manželství cizího státního občana s čs. státní občankou, nelze pokládat za příčící se čs. veřejnému pořádku jen z toho důvodu, že právní řád ČSFR neupravuje mezi okolnostmi vylučujícími uzavření manželství (§ 11 až § 17 zák. o rod.) právní důvod neplatnosti, na jehož základě byla cizím soudem určena neplatnost manželství. Takové rozhodnutí lze tedy uznat na území ČSFR.

Rozhoduje-li soud prvního stupně po právní moci odsuzujícího rozsudku podle § 155 odst. 1 tr. ř. o povinnosti odsouzeného k úhradě odměny a hotových výdajů uhrazených ustanovenému obhájci státem, je povinen zjistit, zda odsouzený má dostatečné prostředky k tomu, aby tyto náklady uhradil to zejména znamená, že je povinen zjistit majetkové poměry a výdělkové možnosti odsouzeného. Jestliže zjistí, že odsouzený nemá dostatek prostředků k tomu, aby uhradil náklady nutné obhajoby, a má proto nárok na obhajobu bezplatnou [§ 33 odst. 2, § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř.], vydá rozhodnutí, že z tohoto důvodu není povinen hradit odměnu a hotové výdaje uhrazené státem ustanovenému obhájci.

Ak sa čin páchatela, ktorý bol odsúdený ako obzvlášť nebezpečný recidivista podla § 41 písm. b) Tr. zák. na trest odňatia slobody presahujúci hornú hranicu základnej trestnej sadzby, môže po novelizácii Trestného zákona (zák. č. 175/1990 Zb.) účinnej od 1. júla 1990 posudzovať len ako trestný čin miernejšie trestný, je potrebné v zmysle článku II. bodu 4 citovanej novely skrátiť takémuto páchatelovi trest odňatia slobody na hornú hranicu miernejšej trestnej sadzby príslušného ustanovenia osobitnej časti Trestného zákona v znení citovanej novely. Pokial takémuto páchatelovi nebol uložený trest odňatia slobody presahujúci hornú hranicu základnej trestnej sadzby trestného činu, ktorým bol uznaný vinným, súd trest odňatia slobody iba pomerne skráti v zmysle prvej vety článku II. odst. 4 zák. č. 175/1990 Zb. Pravidlo uvedené v poslednej vete tohoto ustanovenia sa v takom prípade neaplikuje.

Ustanovenie § 2 zákona č. 119/1990 Zb. o súdnej rehabilitácii sa vzťahuje len na právoplatné odsudzujúce súdne rozhodnutia, t. j. aj na rozsudky, v odvolacom konaní potvrdené uznesením o zamietnutí odvolania a na trestné rozkazy vydané podla § 314e a násl. Tr. por. v znení pred novelou č. 178/1990 Zb. Netýka sa však právoplatných rozhodnutí o oslobodení obvineného spod obžaloby, ani rozhodnutí o zastavení, prípadne prerušení trestného stíhania.

Porušením § 3 odst.1 písm. a) vyhl.č. 99/1989 Sb. je i skutečnost, že řidič motorového vozidla při řízení strpěl opakované nebezpečné zásahy spolujezdce do ovládání vozidla, jimž mohl bez obtíží zabránit. Došlo-li v důsledku takového zásahu spolujezdce k dopravní nehodě, řidič odpovídá podle přídlušných ustanovení trestního zákona za její následky, které měl a mohl předvídat. Řidič motorového vozidla odpovídá za následek dopravní nehody,který měl a mohl předvídat, přestože vozidlo neřídil, ale svěřil řízení osoběě, o níž věděl, že v důsledku podnapilosti není schopna vozidlo bezpečně ovládat, a k nehodě došlo právě z tohoto důvodu.

O nabytí práva odpovídajícího věcnému břemeni výkonem práva (vydržením) nejde tehdy, když ten, kdo právo vykonává, se domnívá, že pozemek, k němuž právo vykonává a který je vlastnictvím fyzické osoby, patří obci, a když tento pozemek slouží k chůzi a jízdě také jiným fyzickým osobám.