Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Z hlediska naplnění znaku způsobení větší škody na cizím majetku ve smyslu § 201 písm.d) tr.zák. o trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky je nerozhodné, že s věcí z takového majetku, která byla poškozena (např.osobním automobilem), nakládal pachatel v době činu oprávněně.

Znak po delší dobu, uvedený v ustanovení § 89 odst. 3 tr.zák. o výdělečnosti, je naplněn,páchá-li pachatel trestnou činnost, jíž si soustavně opatřuje převážný zdroj příjmů, alespoň po dobu tří měsíců. Při době kratší nelze pro nedostatek tohoto znaku pachatele uznat vinným, že se trestné činnosti dopustil výdělečně, ať již je jí dosažený prospěch jakkoli vysoký.

Rozhodnutí vydané na základě správního uvážení správního orgánu je soudem přezkoumatelné. 

Při tomto uvážení si správní orgán nemůže počínat libovolně. Zákon pro něj vytváří kritéria, podle nichž a v jejichž rámci může správní orgán uskutečnit výběr a zjišťování skutečností konkrétního případu, jež jsou potřebné pro jeho rozhodnutí. 

Soud přezkoumá uvážení správního orgánu jen v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem ( § 245 odst. 2 o. s. ř.), zda je v souladu s logickým usuzováním a zda předpoklady takového úsudku byly zjištěny procesním postupem. Pokud jsou tyto předpoklady splněny, nemůže soud z týchž skutečností vyvozovat jiné nebo opačné závěry.

Ustanovení § 25 zákona č.87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, podmiňuje možnost úpravy důchodu podle tohoto zákona srovnáním s obecnými předpisy o důchodovém zabezpečení. Je tu třeba posuzovat, zda je tato úprava pro poživatele důchodu výhodnější než podle těchto obecných předpisů. Pobírá-li poživatel důchodu důchod maximální možnou částku,potom přepočet jeho důchodu podle ustanovení zákona č.87/1991 Sb.nemůže mít vliv na výšku jeho důchodu.

Správní soudnictví podle části páté občanského soudního řádu, zákona č.99/1963 Sb. (ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č.240/1993 Sb.), je řízením jednostupňovým. Soud, který rozhoduje o věcech správního soudnictví,není ani soudem prvního stupně,ani soudem odvolacím. Opravný prostředek proti rozhodnutí soudu, který rozhodoval ve věcech správního soudnictví, není přípustný, s výjimkou věcí důchodového zabezpečení, a to ani v případech, v nichž soud rozhoduje podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nebo podle ustanovení předpisů o soudních poplatcích. Řízení o podaném opravném prostředku soud zastaví pro neostranitelný nedostatek funkční příslušnosti.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je jedním dílčím nárokem, jehož předpoklady vzniku jsou ve srovnání s ostatními nároky vznikajícími při odškodňování pracovních úrazů odchylné a mohou se i odchylně naplňovat. Nelze nárok na tuto náhradu rozložit na několik částí, pokud nenastanou nové skutečnosti. Poškozený má však právo dispoziční volnosti uplatnit nejprve část svého nároku, vyplývajícího z odpovědnostního vztahu, a potom jeho zbytek. Vysloví-li odvolací soud výrok o přípustnosti dovolání proti svému rozhodnutí ( § 238 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), musí také v odůvodnění rozsudku uvést, že tak činí pro zásadní význam rozhodnutí po stránce právní (popřípadě pro zásadní význam řešení dílčí konkrétní právní otázky) a v čem tento zásadní význam spatřuje.

Šetřením jiného orgánu ve smyslu ustanovení § 46 odst.4, věta první, zák.práce se rozumí nejen provádění vyšetřovacích úkonů po zahájení trestního stíhání pracovníka (§ 160 a násl.trestního řádu),ale i postup orgánů činných v trestním řízení, jenž směřuje k prověření došlého oznámení o trestném činu, jakož i došlých podnětů k trestnímu stíhání (§ 158 odst.3 trestního řádu). Pokud se tedy jednání pracovníka stalo předmětem šetření uvedených orgánů,prodlužuje se lhůta k podání výpovědi pracovního poměru (k okamžitému zrušení pracovního poměru) tak, že skončí uplynutím dvou měsíců počítaných ode dne, kdy se organizace (zaměstnavatel) dověděla o výsledku tohoto šetření, nejpozději však uplynutím jednoho roku ode dne, kdy důvod výpovědi (okamžitého zrušení pracovního poměru) vznikl.