Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Zákon č.87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, se nevztahuje na majetek, který byl konfiskován podle dekretu presidenta republiky č.108/1945 Sb.,když rozhodnutí bývalého okresního národního výboru, jež bylo vydáno podle ustanovení § 1 odst.4 citovaného dekretu, nabylo právní moci a vykonatelnosti už před 25.2.1948 (srov,§ 1 odst.1 zákona č.87/1991 Sb.).Opatření podle vyhlášky č.303/1952 Úředního listu ( o svěření některých nemovitostí, na které se vztahuje dekret o konfiskaci nepřátelského majetku a o Fondech národní obnovy, do správy místním národním výborům) nebylo správním aktem konfiskace, nýbrž opatřením, svěřujícím již konfiskovaný majetek do správy bývalých národních výborů.

Ustanovení § 26 zákona č.119/1990 Sb. ( ve znění zákona č.47/1991 Sb.) je třeba vyložit tak, že i u sourozenců poškozeného musí být splněno, že byli dědici poškozeného, aby na ně přešlo právo žádat po něm přiznání odškodnění.

Jestliže odvolací soud připustil dovolání (§ 238 odst.2 písm a/o.s.ř.) jen v souvislosti s právním posouzením (výkladem) určitého pojmu, vymezil tím závazně dovolací důvod a odvolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozsudek odvolacího soudu např.z hlediska závěru odvolacího soudu o skutkových zjištěních. Pojem bezúhonný nebo bezúhonnost musí být vykládán vždy v souladu s ustanovením zákona, pro jehož účely je bezúhonnost osoby posuzována,zpravidla tedy jako předpoklad k výkonu určité profese nebo činnosti. Za bezúhonného ve smyslu ustanovení § 3 odst.1 písm.d) zákona č.128/1990 Sb.lze považovat takového uchazeče o zápis do seznamu advokátů, u něhož není doloženě zpochybněno (z hlediska souhrnu předpokladů nejen trestních,ale občanských a morálních), že bude čestně a svědomitě plnit povinnosti budoucího advokáta.

I. Protokol o konfrontaci mezi spoluobviněnými, příp. mezi obviněným a svědkem ( § 94 tr. ř.) lze v hlavním líčení přečíst jako důkaz jen za podmínek ustanovení § 207 odst. 2, resp. § 211 odst. 1 až 3 tr. ř., nikoli jako listinný důkaz podle § 213 odst. 1 tr. ř. II. Jestliže soud odsuzuje obžalované pro trestný čin, kterým způsobili škodu společným jednáním podle § 9 odst. 2 tr.zák., zpravidla zaváže obžalované nahradit tuto škodu společně a nerozdílně podle § 438 odst. 1 obč. zák. Solidární odpovědnost k náhradě škody založená rozhodnutím soudu je výhodnější z hlediska ochrany práv poškozeného. Dělená odpovědnost k náhradě škody podle § 438 odst. 2 obč. zák. je výjimkou z obecného pravidla způsobu náhrady škody a musí vyplývat ze zvláštních okolností konkrétního případu. Rozhodnutí ve smyslu § 438 odst. 2 obč. zák. musí soud náležitě odůvodnit.

K výkladu ustanovení § 89 odst.l5 tr.zák. Cenou, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, se rozumí cena při legálním prodeji, a nikoli cena na černém trhu.

Samotná okolnost, že věc byla při přecběžném projednání obžaloby vrácena podle § 188 odst.l písm.e) tr.ř. prokurátorovi k došetření, není důvodem, aby trval i nadále důvod vazby podle § 67 písm.b) tr.ř. Má-li být dokazování doplněno jem znaleckým posudkem, není tu zpravidla obava, že by toto objaňování obviněný mohl mařit.

Stížnost prokurátora proti rozhodnutí a propuštění obviněného z vazby na základě rozhodnutí o přijetí peněžité záruky podle § 73a odst.l tr.ř.má odkladný účinek (§ 74 odst.2 tr.ř.).