Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11.01.1993, sp. zn. 3 To 799/92, ECLI:CZ:KSCB:1993:3.TO.799.1992.1

Stížnost prokurátora proti rozhodnutí a propuštění obviněného z vazby na základě rozhodnutí o přijetí peněžité záruky podle § 73a odst. 1 tr. ř. má odkladný účinek ( § 74 odst. 2 tr. ř.).

(Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 11. 1. 1993 sp. zn. 3 To 799/92).

Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl stížnost prokurátora proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 1992 sp. zn. Nt 475/92.

Z odůvodnění:

Usnesením ze 4. 1. 1993 sp. zn. Nt 475/92 rozhodl soudce Okresního soudu v Českých Budějovicích tak, že se podle § 73a odst. 1 tr. ř. přijímá peněžitá záruka ve výši 20 000 Kč, kterou složil obviněný na účet Okresního soudu, a obviněný se propouští na svobodu.

Proti tomuto rozhodnutí podal v zákonné lhůtě stížnost okresní prokurátor v Českých Budějovicích. Namítl, že soudem určená výše peněžité záruky neodpovídá závažnosti skutku obviněného ani jeho majetkovým poměrům. Dále ve stížnosti namítl, že v usnesení bylo uvedeno nesprávné poučení, pokud bylo tvrzeno, že žádná stížnost proti němu nemá odkladný účinek. Podle jeho názoru má rozhodnutí o přijetí peněžité záruky v tomto případě povahu rozhodnutí o propuštění z vazby, a proto je třeba podle § 74 odst. 2 tr. ř. přiznat stížnosti prokurátora proti němu odkladný účinek. Okresní soud dále pochybil, pokud na základě vlastního nepravomocného rozhodnutí vydal okamžitě příkaz k propuštění obviněného z vazby. Závěrem své stížnosti prokurátor navrhl, aby napadené rozhodnutí Okresního soudu bylo zrušeno a obviněný aby byl ponechán ve vazbě.

Krajský soud po přezkoumání napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, dospěl k závěru, že rozhodnutí Okresního soudu je věcně správné a stížnost proti němu zamítl.

K námitce prokurátora týkající se správnosti poučení o opravném prostředku Krajský soud uvedl:

Správná je argumentace prokurátora týkající se otázky odkladného účinku stížnosti prokurátora proti posuzovanému rozhodnutí a v důsledku toho i námitka o nesprávnosti příkazu Okresního soudu k propuštění obviněného na svobodu ihned po vydání dosud nepravomocného rozhodnutí. Okresní soud při poučení vycházel zřejmě z ustanovení § 73a odst. 5 tr. ř. V něm je uvedeno, že proti rozhodnutí o peněžité záruce podle odstavců 1, 3 a 4 téhož paragrafu, je přípustná stížnost, přičemž odkladný účinek má pouze stížnost proti rozhodnutí o připadnutí peněžité záruky státu.

To však nemůže platit ve všech případech rozhodnutí podle § 73a odst. 1 tr. ř. Je-li přijata peněžitá záruka ve věci, kde je obviněný ve vazbě, je důsledkem jejího přijetí rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby, o němž se ustanovení § 73a odst. 5 tr. ř. nezmiňuje. Stížnost proti takovému rozhodnutí a její důsledky jsou však upraveny zvláštním ustanovením trestního řádu – § 74 odst. 2, které je nutno aplikovat na všechny případy propuštění obviněného z vazby. Podle něho má stížnost prokurátora odkladný účinek. Jde tedy o zvláštní případ rozhodnutí podle § 73a odst. 1 tr. ř., kde se uplatní ustanovení § 73a odst. 5 tr. ř., pokud jde o přijetí záruky, a ustanovení § č. 74 odst. 2, pokud jde o propuštění obviněného z vazby.

Vzhledem k tomu měl Okresní soud opatřit napadené usnesení poučením, podle kterého má stížnost prokurátora proti němu odkladný účinek. Nemohl také vydat okamžitě příkaz k propuštění z vazby, ale s takovým postupem měl vyčkat vyjádření prokurátora či uplynutí lhůty prokurátora k podání stížnosti.

Tyto nedostatky nebylo ovšem již možno v řízení o stížnosti napravit.