Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Odpovědnost podle § 425 o. z. (pro nesplnění oznamovací povinnosti uložené v § 416 odst. 1 o. z.) je dána jen tehdy, jestliže upozornění příslušných orgánů mohlo ještě splnit svůj účel, tj. jestliže příslušné orgány mohly ještě na základě upozornění na hrozící škodu zabránit bezprostřednímu vzniku škody. Uvažuje-li soud o snížení náhrady škody způsobené více škůdci a zaviněním poškozeného, určí nejprve díl škody, který nese poškozený, a náhradu další škody rozvrhne na jednotlivé škůdce podle jejich účasti na způsobení škody teprve takto - na jednotlivé škůdce - stanovenou náhradu škody přiměřeně sníží ve shodě s hledisky § 450 o. z. Ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o lhůtě k plnění neodpovídá výrok rozhodnutí, jímž je počátek plnění povinnosti nezletilých žalovaných k náhradě škody vázán na okamžik, kdy "si budou moci sami vydělávat".

Splnění podmínek nároku na starobní důchod není samo o sobě podstatnou změnou poměrů, která by ve smyslu § 202 zák. práce odůvodňovala změnu v úpravě povinnosti organizace k poškozenému pracovníkovi. Podstatnou změnu poměrů ve smyslu § 202 zák. práce nezpůsobuje také poskytování zvláštního přídavku k dávkám sociálního zabezpečení podle zák. č. 161/1968 Sb.

Vynaložením všetkého úsilia v zmysle § 428 o. z. je treba rozumieť všetku objektívne možnú starostlivosť, ktorú mohla organizácia prevádzajúca dopravu vyvinúť; pri zisťovaní tohto "vynaloženia všetkého úsilia" na zabránenie škody nejde o zisťovanie protiprávneho úkonu zo strany organizácie prevádzajúcej dopravu.Púhe upozornenie cestujúceho na protiprávnosť počínania spočívajúceho v otváraní dverí autobusu za jazdy je úsilím smerujúcim k zabráneniu škody (a má nepochybne význam aj z hľadiska posúdenia zavinenia poškodeného), avšak nemožno ho považovať za vynaloženie všetkého úsilia na zabránenie škody, ak mal pracovník organizácie prevádzajúcej dopravu súčasne objektívnu možnosť vyvinúť na tento cieľ ešte účinnejšie úsilie ako slovné upozornenie cestujúceho.

Byla-li zjištěna u pracovníka nemoc z povolání a pracoval-li pracovník před jejím zjištěním u organizace za podmínek, z nichž tato nemoc vzniká, odpovídá organizace za škodu z nemoci z povolání bez ohledu na to, že snad pracovník byl zvýšenou měrou disponován pro onemocnění touto nemocí. Některé nemoci uvedené v příloze č. 1 k vyhl. č. 102/1964 Sb. nevznikají pouze v pracovním procesu, nýbrž i za jiných okolností z jiného důvodu; v takovém případě je nutno umožnit organizaci, aby případně podala důkaz o tom, že nemoc vznikla výhradně z příčin, které nebyly v souvislosti s prací u organizace.

Ušlý medový výnos, k němuž došlo v důsledku úhynu včel, není skutečnou škodou ve smyslu § 442 odst. 1 o. z., ale jinou škodou ve smyslu § 442 odst. 2 o. z.

Jednotlivé zložky práva na náhradu škody, sa prejavujú ako samostatné dielčie nároky; s touto ich samostatnosťou je nutné počítať aj pri rozhodovaní o trovách konania. Určenie výšky nároku na náhradu za bolesť a za sťaženie spol. uplatnenia je závislé na znaleckom posudku. Táto rozdielnosť v spôsobe zistenia výšky nároku má význam pri použití ustanovenia § 142 o. s. p., lebo má za následok dvojaký režim rozhodovania o náhrade trov konania pri čiastočnom neúspechu alebo pri stanovení nižšej náhrady za bolesť a za sťaženie spol. uplatnenia ako bola požadovaná; pokial ide o nárok na náhradu za stratu na zárobku, bude sa nárok na náhradu trov konania spravovať ustanovením § 142 ods. 2 o. s. p., pokial ide o nárok na náhradu za bolesť a za sťaženie spoločenského uplatnenia, bude sa nárok na náhradu trov konania spravovať ust. § 142 ods. 3 o. s. p.

Lehkomyslné jednání ve smyslu § 191 odst. 2 písm. c) zák. práce je takové jednání, kdy si vzhledem ke konkrétní časové i místní situaci na pracovišti počíná pracovník způsobem, při němž vědomě postupuje riziko hrozícího poškození na zdraví a jenž je v rozporu s obvyklým způsobem chování (tj. kdy pracovník postupuje odlišně od ostatních pracovníků).