Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Omezování zasahující do dispozičního práva vlastníka není právem k cizí věci a nemá proto charakter věcného břemene.

Za pracoviště ve smyslu hlediska pro určení místní příslušnosti soudu podle § 18 odst. 2 tr. ř. nelze považovat všechna místa, v nichž může obviněný provozovat podnikatelskou činnost, např. nákup zboží, ale pouze takové místo, které má trvalejší charakter, pevnější vztah k výkonu činnosti, a bývá zpravidla administrativně označováno jako sídlo nebo provozovna.

K výkladu znaků skutkové podstaty trestného činu neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 118a odst. 1 tr. zák., jakož i materiální podmínky trestného činu podle § 3 odst. 2 tr. zák., v případě krátkodobého provozování hracího automatu: Skutečnost, že pachatel provozuje v restauraci hrací automat jen po dobu dvou dnů, sama o sobě nevylučuje, aby jeho jednání bylo posouzeno jako tento trestný čin.

Ochrany osobnosti ve smyslu ustanovení § 11 a násl. o. z. lze se vedle žalob domáhajících se zdržení se neoprávněných zásahů do práva na ochranu osobnosti a vedle žalob na odstranění následků takových zásahů do práva na ochranu osobnosti a vedle žalob na odstranění následků takových zásahů domáhat také např. žalobami o určení nepravdivosti zásahů tohoto druhu (zejména výroků slovních i písemných) nebo určení, že původce zásahu neoprávněně zasáhl do práva žalobce na ochranu osobnosti. V těchto případech není třeba prokazovat naléhavý právní zájem na takovém určení. Neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti v případech souvisejících s vydáváním osvědčení podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 451/1991 Sb. lze spatřovat pouze v tom, že konkrétní osoba byla v materiálech bývalé Státní bezpečnosti evidována neoprávněně jako osoba uváděná v ustanovení § 2 odst. 1 téhož zákona a že tedy tímto neoprávněným evidováním došlo k neoprávněnému zásahu do práva na ochranu osobnosti v případě doložení neoprávněnosti takové evidence. Je-li ze strany žalobce podána žaloba, jíž se žalobce domáhá výslovně pouze takového určení, že nebyl některou z osob uváděných v ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 451/1991 Sb., a tvrdí i dokládá, že má naléhavý právní zájem na tomto určení (srov. § 80 písm. c/ o. s. ř. a takovou žalobu náleží projednat a rozhodnout o ní příslušnému okresnímu (obvodnímu) soudu, nikoli krajskému soudu (Městskému soudu v Praze).

Jednání pachatele, který najme ženu do ciziny s úmyslem, aby tam provozovala prostituci, nebo ji do ciziny za tímto účelem zláká, popř. dopraví, naplňuje znaky trestného činu obchodování se ženami podle § 246 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., a to i za předpokladu, že žena přitom jedná dobrovolně, se znalostí všech okolností tohoto jednání pachatele.Trestný čin obchodování se ženami podle § 246 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. je ve vztahu k trestnému činu kuplířství podle § 204 odst. 1 tr. zák. trestným činem speciálním a jeho jednočinný souběh s tímto trestným činem je proto vyloučen. O stejný vztah jde i v případě, kdy je skutek naplňující znaky těchto trestných činů spáchán členem organizované skupiny, popř. na ženě mladší než osmnáct let /konkurence skutkových podstat ustanovení § 246 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zák. a ustanovení § 204 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., resp. ustanovení § 246 odst. 1 písm. b), c) tr. zák. a ustanovení § 204 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák./.

Na křižovatce silnic, na které není dopravními značkami označeno, která ze silnic je hlavní a která vedlejší, musí dát řidič přijíždějící na křižovatku přednost vozidlům přijíždějícím zprava ( § 20 odst. 2 vyhlášky č. 99/1989 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Na tom nemůže nic změnit skutečnost, že křižovatka není označena proto, že původní dopravní označení bylo protiprávně odstraněno a že v místě je zvyklost považovat komunikaci, po níž řidič přijíždí, za hlavní.

Nárok, který vyplývá ze zákona č. 173/1990 Sb. (ve znění zákona č. 247/1991 Sb.) a jehož podmínky a způsob uspokojení upravuje zákon č. 232/1991 Sb. (ve znění zákona č. 312/1991 Sb.), lze uplatnit buď žalobou, jíž se žalobce domáhá uložení prohlášení vůle (dohody o navrácení věci do vlastnictví žalobce), nebo žalobou o vydání věci. Obě takové žaloby jsou různými, ale přitom adekvátními způsoby uplatnění jednoho a téhož nároku (tj. nároku na navrácení majetkových práv).