Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky Olomouce ze dne 17.09.1997, sp. zn. 2 To 461/97, ECLI:CZ:KSOS:1997:2.TO.461.1997.1
Datum: 17.09.1997 Sp. zn.: 2 To 461/97 Krajský soud v Ostravě - pobočka Olomouc
Datum: 17.09.1997 Sp. zn.: 2 To 461/97 Krajský soud v Ostravě - pobočka Olomouc
Datum: 10.09.1997 Sp. zn.: 10 To 410/97 Krajský soud v Hradci Králové
Datum: 04.09.1997 Sp. zn.: 4 To 696/97 Krajský soud v Českých Budějovicích
Datum: 04.09.1997 Sp. zn.: 3 Nt 364/97 Krajský soud v Ostravě
Ve věcech vydání do ciziny na základě Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) se s ohledem na ustanovení § 375 tr. ř. posuzují právní podmínky vydávací vazby v době před tím, než je České republice doručena žádost o vydání a příslušné doklady, podle čl. 16 odst. 1 až 5 této Úmluvy o předběžné vazbě a vnitřní právní řád České republiky ( § 381 tr. ř.) se uplatní jen, jestliže na něj v některých otázkách Úmluva přímo odkazuje nebo jestliže některou otázku sama neupravuje. V době po doručení žádosti o vydání postupují orgány činné v trestním řízení při posuzování právních otázek vydávací vazby přímo podle § 381 tr. ř. To především znamená, že vydávací vazba v těchto věcech před doručením žádosti o vydání nesmí trvat déle než čtyřicet dnů ode dne vzetí do vazby, zatímco v době po doručení žádosti o vydání není časově omezena. Důvodem, pro který je možno vzít osobu, o jejíž vydání jde, do předběžné vazby, je nezbytnost tohoto opatření pro zamezení jejího útěku (čl. 16 odst. 1, věta druhá, Úmluvy, § 381 odst. 1 tr. ř.).
Pokud není v Úmluvě stanoveno jinak, řízení o předběžné vazbě (příslušnost orgánů činných v trestním řízení, podávání návrhů apod.) se řídí výhradně právním řádem České republiky, tj. ustanoveními hlavy dvacáté čtvrté trestního řádu (čl. 23 Úmluvy).
Datum: 03.09.1997 Sp. zn.: 2 Tzn 60/97 Nejvyšší soud
Trest vyhoštění představuje závažný zásah do svobody pohybu a pobytu zaručené v čl. 14 Listiny základních práv a svobod, který může být zvlášť citelný u osob, jež sice nejsou občany České republiky ani zde nemají postavení uprchlíka, ale jsou určitým způsobem vázány k území České republiky, kde prožily převážnou část svého života. Trest vyhoštění je proto možno uložit v takových případech, jen když to osobní poměry obviněného, zejména jeho rodinné vztahy a osobní vazby k určitému místu v České republice, nevylučují. Jen tak je možné zajistit, aby uložený trest nebyl nepřiměřeným zásahem do jeho života a neodporoval zásadám vyjádřeným v článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (č. 209/1992 Sb.), který zajišťuje právo na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.
Datum: 03.09.1997 Sp. zn.: Cpjn 30/97 Nejvyšší soud
Datum: 02.09.1997 Sp. zn.: 1 Tvno 231/97 Nejvyšší soud
Za závažné důvody, pro které nemohlo být trestní stíhání skončeno ve lhůtě dvou roků trvání vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř., nelze považovat takové okolnosti, které spadají do sféry organizace výkonu soudnictví a spočívají výlučně na straně státu. Těmito okolnostmi proto není možné odůvodnit prodloužení vazby nad dobu dvou roků.