Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Je-li rodič dítěte zbaven rodičovských práv podle § 44 odst. 3 zákona o rodině, nemá to za následek zánik jeho vyživovací povinnosti vůči dítěti. Neplní-li zaviněně tuto povinnost, dopouští se trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák. Znak

Jednání rodičů, popřípadě jiných osob, které zaviněně neplatí výživné soudem určené nezletilému dítěti, které je v pěstounské péči a jemuž stát poskytuje podle § 5 odst. 1 zák. č. 50/1973 Sb. příspěvek na úhradu jeho potřeb, popřípadě se této vyživovací povinnosti vyhýbají, naplňuje znaky trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1, popř. 2 tr. zák.

Pojem dodatočného splnenia vyživovacej povinnosti podla § 214 Tr. zák. treba vykladať tak, že o účinnú lutosť pôjde len vtedy, ak páchatel sám dlžné výživné uhradí, ale aj vtedy, keď iným spôsobom zariadi, aby za neho dlžné výživné uhradila iná osoba.

Miestom spáchania trestného činu zanedbania povinnej výživy podla § 213 ods. 1 a 2 Tr. zák. je tak miesto, kde mal páchatel pobyt v čase neplnenia vyživovacej povinnosti, ako i miesto, kde mala pobyt oprávnená osoba, u ktorej bola znížená alebo ohrozená úroveň výživy.

Zvláštního ustanovení o účinné lítosti podle § 214 tr. zák. lze použít i tehdy, došlo-li ke splnění vyživovací povinnosti až po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, který byl zrušen odvolacím soudem, ale dříve než soud prvního stupně počne vyhlašovat nový rozsudek.

Zo zprávy o výsledkoch previerky činnosti dvoch krajských súdov ako súdov druhého stupňa na trestnom úseku.

K posuzování trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák. Zanedbání povinné výživy podle § 213 tr. zák. je trestným činem trvacím, který je páchán pokud pachatel zaviněné udržuje protiprávní stav, vyvolaný neplněním zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného (§ 213 odst. 1 tr. zák.) nebo vyhýbáním se plnění zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného (§ 213 odst. 2 tr. zák.). Tento protiprávní stav může být přerušen, i když neplnění vyživovací povinnosti objektivně trvá, pokud toto neplnění není pachatelem zaviněno. Vyhlášením rozsudku soudem prvního stupně končí spáchání jednoho trestného činu zanedbání povinné výživy a současně začíná páchání téhož trestného činu nového, pokud pachatel stále zaviněně svou vyživovací povinnost neplní, příp. se jejímu plnění vyhýbá. Tento rozsudek je tedy mezníkem, kdy začínají podmínky recidivy.