Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Směřuje-li postup policejních orgánů od samého počátku k zadržení osoby podezřelé z trestného činu, musí být tato osoba ihned seznámena s důvody zadržení a vyslechnuta. Neplní-li počínání policejních orgánů evidentně pořádkový účel a je-li podezřelá osoba od samého počátku takového zákroku fakticky omezena na osobní svobodě, je třeba celou tuto dobu započítávat do lhůty 48 hodin uvedené v ustanovení § 77 odst. 1 tr. ř.

Závěr o tom, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo sděleno obvinění, byl spáchán ve smyslu § 67 odst. 2 tr. ř., lze při rozhodování o vazbě činit i ze záznamů opatřených před zahájením trestního stíhání, např. z protokolů o vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, neboť zásada vyjádřená v ustanovení § 158 odst. 4, větě třetí, tr. ř., podle níž takový záznam nelze v řízení před soudem použít jako důkaz, se nevztahuje na řízení před soudem konané podle § 26 tr. ř.

Za dosud nevyslechnuté svědky a spoluobviněné, na které by mohl obviněný působit a mařit tak objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání ve smyslu ustanovení § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř., je nutno považovat i svědky a spoluobviněné, kteří sice byli vyslechnuti, ale jejichž výslech byl proveden tak, že protokol o této výpovědi není použitelný jako důkaz před soudem, nebo jejichž výslech byl proveden neúplně, nebol nebyl zaměřen na všechny okolnosti důležité pro rozhodnutí.

Trestní řád nemá ustanovení o tom, že by ze zdravotních důvodů mohla či dokonce musela být obviněná osoba propuštěna z vazby. Vazba nepřichází z takových důvodů v úvahu jen tehdy, je-li stav obviněného takový, že odpadají obavy, že by mohl jednat tak, jak to předpokládá ustanovení § 67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. (např. tehdy, kdy by byl trvale upoután na lůžku a nemohl ani komunikovat). 

Nevylučuje-li zdravotní stav obviněného, aby se choval tak, jak to předpokládá ustanovení § 67 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř., a vazbu nelze nahradit zákonem předpokládaným způsobem (např. peněžitou zárukou, slibem a pod.), je povinností státu zajistit účel trestního řízení omezením osobní svobody obviněného vazbou, a to i při zvýšených obtížích či finančních nákladech, a povinností věznice (Vězeňské služby České republiky) zajistit náležitě léčení obviněného.

Obviněný není osobou oprávněnou k podání stížnosti proti rozhodnutí soudu, jímž se propouští z vazby proto, že mu byl na základě pravomocného rozhodnutí v jiné věci nařízen výkon trestu odnětí svobody, neboť podanou stížností nemůže dosáhnout pro sebe příznivějšího rozhodnutí. Stížnostní soud proto podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. stížnost obviněného zamítne.

Soudce, který rozhoduje ve smyslu § 69 odst. 5, 6 tr. ř. o vazbě zatčeného obviněného, splní svou zákonnou povinnost, vyrozumí-li obhájce obviněného o přesné době a místě konání výslechu telefonicky, a to i v případě, že se tak stane, nebyl-li obhájce telefonicky zastižen, zanecháním vzkazu na záznamovém zařízení v sídle advokátní kanceláře obhájce.

V řízení před soudem je oprávněným subjektem podle § 71 odst. 5 tr. ř. k podání návrhu na prodloužení vazby podle § 71 odst. 3 tr. ř. předseda senátu, jemuž věc byla podle rozvrhu práce přidělena k vyřízení (projednání a rozhodnutí), a pokud je takový předseda senátu dlouhodobě nepřítomen, může tak učinit předseda senátu, jemuž věc byla přidělena v rámci přesunu agendy opatřením předsedy soudu podle § 2 odst. 2, 4 vyhl. č. 37/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Postavení předsedy a místopředsedy soudu jako orgánů státní správy soudu nezakládá jejich oprávnění k podání takového návrhu.