Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Rozhodnutí soudu, kterým bylo vyhověno žalobě na určení, že právní úkon dlužníka je vůči věřiteli neúčinný (§ 42a obč. zák.), představuje podklad k tomu, že se věřitel může na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekučního titulu) vydaného proti dlužníku domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co odporovaným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku, a to nikoliv proti dlužníku, ale vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn.1) Z ustanovení § 42a obč. zák. nevyplývá právo žalobce domáhat se vůči žalovanému uložení povinnosti strpět výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, které byly předmětem odporovaného právního úkonu. Byla-li neúčinnost odporovaného úkonu dlužníka vyslovena (podle § 42a obč. zák.) v době, kdy již byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka, stává se majetek žalovaného, který dohodou ušel z dlužníkova (úpadcova) majetku, součástí konkursní podstaty úpadce a výkonem rozhodnutí nemůže být postižen.

V řízení proti mladistvým, kteří jsou starší 19 let, nelze pokládat nesplnění povinnosti soudu vyrozumět orgán pověřený péčí o mládež o hlavním líčení a veřejném zasedání ( § 297 odst. 2 tr. ř.) za podstatnou vadu řízení ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nemůže-li poškozený v trestním řízení uplatnit nárok na náhradu škody způsobené trestným činem, pozbývá svého opodstatnění i procesní institut zajišťující tento jeho nárok ( § 47 tr. ř). 

Rozhodne-li soud záporně o účasti poškozeného v trestním řízení ( § 44 odst. 2 tr. ř ), je nutné zrušit zajištění nároku poškozeného podle § 48 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť důvod, pro který bylo nařízeno, pominul.*)

Závěrečnou řeč obhájce vypracovanou v písemné formě nelze pokládat za “písemné podání soudu týkající se věci samé” ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 235/1997 Sb. (advokátní tarif), a proto za tento úkon obhájci nenáleží odměna.

Přípustnost dovolání podle § 239 odst. 2 o.s.ř. je podmíněna nejen tím, že rozhodnutí je zásadního významu z hlediska svého obecného dopadu do poměrů sporů jiných obdobných), nýbrž i tím, že dotčené právní posouzení věci je významné pro věc samu. Tento předpoklad nesplňuje situace, kdy řešení příslušné právní otázky se nemůže projevit v poměrech dovolatele, tedy zůstane-li jeho postavení vůči druhé straně sporu (ve vztahu žalobce - žalovaný) nezměněno.*)

Rozhodnutím, kterým odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, jímž byl návrh na odklad provedení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu zamítnut, a odklad povolil, nezpůsobil povinnému procesní újmu odstranitelnou zrušením rozhodnutí; dovolání povinného proto dovolací soud odmítne jako podané osobou neoprávněnou (§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.). 

Účelem odkladu provedení výkonu rozhodnutí podle § 266 odst. 1 o.s.ř. nemůže být dodatečná náprava toho, že zajištěný byt nesplňuje znaky přiměřeného náhradního bytu, o němž bylo rozhodnuto v nalézacím řízení.

Požadavek, aby v odvolání bylo uvedeno, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu (§ 205 odst. 1 o.s.ř.), není naplněn pouhým konstatováním, že právní hodnocení věci v rozhodnutí je nesprávné. Neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu, však nebrání dalšímu pokračování odvolacího řízení. 

Maří-li odvolatel řádný průběh odvolacího řízení tím, že argumenty, jimiž zpochybňuje správnost napadeného rozhodnutí, uplatní až u odvolacího jednání, lze takový postup - vzniknou-li v jeho důsledku ostatním účastníkům zvýšené náklady např. tím, že odvolací jednání bude odročeno proto, aby druhá strana sporu měla možnost na odvolací námitky v přiměřeném časovém rámci reagovat - postihnout rozhodnutím ve smyslu § 147 odst. 1 o.s.ř., nikoliv zastavením odvolacího řízení.*)