Rozšířené vyhledávání ve Sbírce

Obžalovaný má podle č1. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a § 33 odst. 1 tr. ř. právo odmítnout výpověď, je však podle § 114 odst. 2, 3 tr. ř. povinen strpět úkony potřebné pro zjištění, zda je osobou, jež se zdržovala na místě činu. Sejmutí pachové stopy za účelem jejího srovnání s pachovou stopou zajištěnou na místě činu, jež soudní praxe uznává za přípustný důkaz (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 3. 1998 sp. zn. I. ÚS 394/97), takovým úkonem je. K provedení tohoto důkazu lze přistoupit i přesto, že obžalovaný s tím nesouhlasí.

Jestliže nájem bytu zanikl písemnou dohodou mezi pronajímatelem a výlučným nájemcem bytu, přešlo na pronajímatele právo z rozsudku vydaného ve sporu vedeném mezi nájemcem a osobou, která v bytě zůstala bydlet, a jímž této osobě byla uložena povinnost byt vyklidit. Tento rozsudek je překážkou věci pravomocně rozhodnuté (§ 159 odst. 3 o.s.ř.), která brání projednání žaloby na vyklizení bytu podané pronajímatelem proti osobě, jež v bytě zůstala bydlet. 

Zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nezakládá bez dalšího překážku věci pravomocně rozhodnuté pro řízení o novém návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí podle stejného exekučního titulu.

I nájem na dobu určitou může skončit výpovědí, je-li podle § 676 odst. 1 obč. zák. dohodnuta. Není-li přitom sjednána výpovědní lhůta, řídí se její délka ustanovením § 677 odst. 2 obč. zák.; počátek a konec výpovědní lhůty určují obecná ustanovení občanského zákoníku o běhu lhůt. 

Neuvedení výpovědní lhůty ve výpovědi z nájmu podle § 676 odst. 1 obč. zák. nezpůsobuje neplatnost výpovědi.

Lhůta k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky v konkursu není lhůtou procesní, pro jejíž zachování by postačoval postup dle § 57 odst. 3 o. s. ř., nýbrž lhůtou hmotněprávní, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty došla soudu. Zmeškání této lhůty nelze prominout. 

Soud, který ve sporu o určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky v konkursu zjistí, že žaloba byla podána opožděně, žalobu zamítne, aniž by prováděl dokazování o něčem jiném než o skutečnostech, z nichž se závěr o opožděnosti žaloby podává.

Usnesení, kterým soud vyzval navrhovatele konkursu k zaplacení zálohy na náklady konkursu podle § 5 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je usnesením, jímž se upravuje vedení řízení, proti kterému není odvolání přípustné. 

I když soud prvního stupně účastníky řízení nesprávně poučil o tom, že odvolání proti jeho rozhodnutí je přípustné, odvolací soud takové odvolání odmítne, protože směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není ze zákona přípustné (§ 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).

Účastníkem řízení o návrhu na zpeněžení věci podle ustanovení o výkonu rozhodnutí (§ 27 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů) je správce konkursní podstaty úpadce, který návrh podal a který má postavení oprávněného; povinný v tomto řízení nevystupuje. To platí bez zřetele k tomu, zda majetek, který má být takto zpeněžen, je ve vlastnictví úpadce nebo jiné osoby. Je-li věc, jíž se návrh na zpeněžení podle ustanovení o výkonu rozhodnutí týká, ve vlastnictví jiné osoby než úpadce, může se tato osoba ubránit zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty jen prostřednictvím vylučovací žaloby dle § 19 odst. 2 tohoto zákona. Ke zpeněžení majetku podle § 27 uvedeného zákona je věcně příslušný soud výkonu rozhodnutí (§ 252 o. s. ř.). Tento soud přistoupí ke zpeněžení majetku označeného správcem konkursní podstaty, aniž by vydával usnesení o nařízení zpeněžení nebo usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.

Úkony soudního exekutora ve smyslu ustanovení § 33 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejsou osvobozeny od placení správních poplatků.